„Do značné míry ano, nedá se to paušalizovat na všechny Čechy, ale stále se u nás dělá hu hu hu na černé fotbalisty. Půlka národa se mohla zbláznit, když Lidl umístil do reklamy na oblečení černocha, nebo když se předseda vládní politické strany rozčiluje, že byl odstraněn prasečák na místě romského koncentračního tábora,“ uvedl Honzejk k úvodní otázce, zda je v naší zemí systémový rasismus.
Tento problém podle něj „prorůstá celou společností“: „Je evidentní, že romské děti byly rutinně umisťovány do speciálních škol. Každý tuší, jak nesrovnatelné problémy mají Romové, když si chtějí pronajmout byt. Když vidí, že to nejsou bílí Češi, nikdo se s nimi nebaví,“ zmiňuje dále komentátor.
Ředitel Občanského institutu Roman Joch mu však oponoval. „Ne, myslím si, že systémový rasismus v České republice není,“ kontroval s tím, že zákony České republiky rozhodně nejsou rasistické a nikoho nediskriminují.
Vzápětí dodává, že samozřejmě existují konkrétní rasisté, ale vinit celý národ z rasismu nelze. „Je to připisování kolektivní viny či hříchu, a to je naprosto nefér,“ myslí si.
Je však zřejmé, že určitá skupina obyvatel se potýká s problémy právě z toho důvodu, že je jiná. To je podle Honzejka motivováno spíš pohodlností. „Když máme nějaký problém řešit, tak ho spíš odsuneme a řekneme, ať si to vyřeší sami,“ zmínil.
V kontextu s tím poukázal například na ombudsmana Stanislava Křečka, jenž Romům radí, ať si problémy vyřeší sami. „To je teda ochránce práv! Tato osoba, která má mimo jiné chránit práva menšin, je krásnou ukázkou toho, že je něco špatně v celém českém systému,“ pravil Honzejk.
Joch souhlasí, že romská komunita má svá specifika. „Nižší vzdělanost a životní úroveň, vyšší kriminalita. Určitě existují rasové předsudky, ale ty nejsou primárně způsobeny barvou pleti, ale nehezkým předsudečným předpokladem, že průměrný romský občan bude mít vyšší tendenci ke kriminalitě.“
„Vidíme, že historicky má romská menšina sociální problémy a je chudší, takže ji nebereme vůbec a tyto předsudky se pak zhmotňují,“ reaguje na jeho slova Honzejk.
Měli bychom proto, podle Honzejka, s předsudky pracovat. „Když se někdo narodí v ghettu, kde nejsou pracovní návyky, a potýká se s návykovými látkami, má hrozně malou možnost se z toho sám vymanit,“ zmínil, že takoví lidé se pak rodí do situace, v níž se topí. „Někdo jim musí hodit záchranný kruh,“ podotkl komentátor.
„Sociální mobilita je ale jen polovina problému; státní moc má pomoci vyloučeným oblastem s důrazem na vzdělání dětí,“ zdůraznil Joch. Jisté vzepření musí nastat i v rámci komunity.
„Té vietnamské komunitě nikdo nepomohl, lidé měli předsudky. Přesto zevnitř z ní vznikla snaha postavit se na nohy a ukázat, že jsme úspěšní,“ upozornil Joch, s tím, že Vietnamci v naší společnosti, a Češi vůči nim, podobné problémy nemají.
„Vietnamskou komunitu jsme sice přijali, ale část populace jim ještě tyká,“ namítl Honzejk, podle nějž i to ukazuje, že nedokážeme přijímat jinakost jako něco stejně hodnotného jako většinovost.
„Tykání Vietnamcům je vrchol neslušnosti a projev buranství, ale i to v čase ustupuje. Srovnání vietnamské a romské komunity ukazuje, že zde žádný systémový rasismus není. Spíše nám bude hrozit to, že průměrný Čech bude mít komplex méněcennosti vůči těmto nadprůměrně úspěšným českým občanům vietnamské národnosti v jakékoli oblasti,“ je přesvědčen Joch.
Česká uzavřenost vůči cizincům je podle Jocha dána historicky, kdy území obývaly tři komunity – česká, německá a židovská. „Židovskou zdecimoval nacismus, německou jsme odsunuli my. Prvotní nedůvěra a obezřetnost vůči cizímu není špatná lidská vlastnost. Je to něco, co zvyšovalo šanci vašeho přežití,“ konstatoval ředitel Občanského institutu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
