Kůrovcová kalamita sužuje české lesy už celá léta. Na řadě míst jde o katastrofickou situaci, kterou znalci místních poměrů nezřídka kdy popisují jako apokalypsu. Situace je podle řady lesníků natolik vážná, že může znamenat i konec lesů v Čechách a pokud se nebude vše okamžitě řešit, kalamita zasáhne celou Českou republiku.
Nejvýrazněji se v souvislosti s kůrovcovou kalamitou mluví o Šumavě, která trpí patrně nejvíce. Jihočeská hejtmanka Ivana Stráská varovala poslance, že díky rozšiřování bezzásahových zón, kdy se mrtvé stromy nechávají ležet, ničí dědictví předků staré šest i více staletí.
“Možná se ptáte, co mě, dámu v letech, přimělo přijít sem, do Poslanecké sněmovny s kusem dřeva. Moje odpověď je velmi jednoduchá a má dvě slova: zmar a zoufalství. Když v roce 1992 zřizovala Poslanecká sněmovna Národní park Šumava, určitě byste si nepomysleli, že se jednou budete dívat na takové snímky ze Šumavy, jaké běží před vámi. Národní park byl zřízen, protože se na Šumavě dochovalo unikátní společenství stromů starých tři sta, šest set i více let. Pralesy staletých smrků, slatě, zvěř, lesy původně hospodářské, nyní zbytky zcela jedinečné,” uvedla ve Sněmovně hejtmanka.
Podle jejích slov zaniká staletý odkaz předků. “Protože jsme chtěli zachovat tento unikát našim dětem, vnukům, pravnukům, byl zřízen Národní park Šumava. Co řeknou naši potomci na to, že všechny ty stromy, které rostly staletí díky spolupráci člověka a přírody, umírali po milionech po napadení kůrovcem a my, kteří jsme se zavázali tento odkaz našich předků chránit, jsme jim nepomohli,” pokračovala Stráská.
“Nepomohli jsme jim ve jménu ideologie, která zvítězila nad zdravým rozumem. Při zřízení parku bylo rozhodnuto, že bezzásahové zóny budou tvořit 13 procent parku. Ptám se vás, vážení poslanci, jak je možné, že bylo různými opatřeními a rozhodnutími managementu dosaženo dnešních 27 procent bezzásahovosti. Zřekli jste se jakékoli kontroly nad tím, co se na Šumavě děje?” tázala se.
Řez 600 let starým smrkem, který zahynul na Šumavě, o kterém hejtmanka mluvila (Foto: Radim Panenka)
“Ujišťování, že příroda si poradí, mi v souvislosti s rozsahem katastrofy, připadá farizejské. Ten kus dřeva, který zde mám před vámi, je pařez smrku, který se narodil na Plešném jezeře, když Jan Gutenberg vynalezl knihtisk. Čtyřicet let před Kolumbem. Zemřel za ministra Bursíka,” opřela se jihočeská hejtmanka do bývalého ministra životního prostředí ze Strany zelených.
Byla to právě éra Martina Bursíka, která Šumavě podle jejích slov nejvíc ublížila. “Jestlipak víte, kdy vzniklo největší rozšíření původní bezzásahové zóny. Bylo to právě za ministra Bursíka. Jeho rozhodnutí nezpracovat kalamitu po orkánu Kiril se stalo osudným lesům kolem Poledníku, pramenu Vltavy, Trojmezné, Plešného jezera. Chceme opakovat staré chyby? Nestačí nám kůrovcová kalamita na Šumavě, jižních Čechách, na Vysočině, v Beskydech? A sucho?” jmenovala před poslaneckým výborem.
“Řekla jsem v úvodu zmar. Věřím, že jste všichni pochopili, co tím myslím. Těch 27 tisíc hektarů mrtvého lesa. Řekla jsem zoufalství. Zoufalství jsem viděla v očích starostů, kteří se obávají dalšího rozšiřování bezzásahových zón i zón přírodě blízkých. Spolu s opatřeními na ochranu tetřeva totiž vzniká další prostor pro nekontrolované šíření kůrovce. My Jihočeši máme své srdce v šumavských lesích. Nešlapejte po něm,” naléhala na poslance hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská (ČSSD).
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
