Roman Joch ve svém komentáři pro LN na úvod spekuluje o tom, zda vyčítat bývalému prezidentu Václavu Klausovi, že se účastnil oslav ruského Dne vítězství na ambasádě Ruské federace, přičemž si na klopu saka připnul také stužku sv. Jiří, symbol ruské armády a chrabrosti ruských vojáků a od letošních ukrajinských událostí také symbol ruského militarismu a proruského separatismu.

Ačkoli se prý toto jednání exprezidenta, prakticky schvalující ruské intervence na Ukrajině, vymyká jeho konzistentním postojům proti jakékoli zahraniční vojenské intervenci, je Klaus soukromou osobou. Jeho názory a postoje nejsou tudíž až tak důležité.

„Václav Klaus je minulostí české politiky, podstatná je nyní její současnost a budoucnost. A zde vidíme nepřemýšlení o otázkách zahraniční bezpečnosti, či přemýšlení špatné," tvrdí Joch a dostává se tak k podstatě svého komentáře. V něm odsuzuje jednání vedení Ministerstva zahraničních věcí. Neschvaluje postoje šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka (ČSSD) a jeho náměstka Petra Druláka, podle kterých bylo dosavadních pětadvacet let české zahraniční politiky pomýlených, protože příliš zdůrazňovala lidská práva občanská a politická.

Zaorálek prý div nelízal boty svému čínskému protějšku

„A tak se ministr Zaorálek jal to napravovat do Pekingu, kde se před svým čínským protějškem pokořil a sklonil tak, že mu téměř lízal boty," konstatuje publicista. Považovat kritiku porušování lidských práv v nějaké zemi za zasahování do vnitřních věcí té země, jak si prý Zaorálek a jeho pekingský kolega notovali, je podle Jocha z hlediska naší ústavní koncepce nejen absurdní, ale i zvrácené.