V posledních letech se v českém politickém prostoru výrazně prohlubuje krize tradiční levice. Tento proces není jen specifikem naší země – podobné problémy zažívají levicové strany po celé Evropě i ve světě. Současná debata o budoucnosti české levice tak odráží jak domácí politické zvláštnosti, tak i širší otázku: Jak má vypadat levicová politika, která bude skutečně reprezentovat většinu společnosti a prosazovat zájmy pracujících, slabších a těch, kdo potřebují ochranu před mocí kapitálu a oligarchů?

Sociální demokracie, která si ještě před několika lety udržovala status hlavní levicové síly, se podle novináře Jakuba Patočky nachází v hluboké morální i ideové krizi. Její zapojení do vlády Andreje Babiše považuje Patočka za přelomový moment, kdy strana ztratila schopnost a vůli prosazovat skutečně levicové hodnoty a zájmy.

Jana Maláčová a další představitelé ČSSD byli podle bývalého předsedy Strany Zelených a zakladatele Deníku Referendum často obviňováni z toho, že jejich působení ve vládě bylo spíše otázkou osobního oportunismu, než věrnosti programovým zásadám sociální demokracie. Vláda vedená údajným populistou, oligarchou a autokratem Babišem přitom měla vlastní sociálně populistickou agendu, kterou prosazovala i bez skutečného vlivu ČSSD, a tato spolupráce tak pouze přispěla k degradaci levicového hnutí, tvrdí Patočka.

Je přitom podle něho třeba zdůraznit, že tato kolaborace nebyla jen otázkou taktiky nebo nevyhnutelného kompromisu. Patočka poukazuje na to, že absence jakékoli vnitrostranické opozice vůči vládní účasti znamenala fatální selhání. Místo jasného programového vymezení a kritiky Babišova vládnutí ČSSD jen podpořila model, v němž se státní instituce staly nástrojem osobního byznysu a politické moci. To v komentáři označuje za zásadní zradu sociálně demokratických ideálů, jež měly stát na obhajobě veřejného zájmu a sociální spravedlnosti.

Situace KSČM, která kdysi představovala silný levicový hlas, se nezdá o nic lepší. Apolena Rychlíková ve svém komentáři píše, že KSČM ztratila kontakt s levicovými tradicemi a nyní spíše než progresivní síla připomíná platformu s praporem často spíše konzervativních či dokonce krajně pravicových postojů. Vedení KSČM podle Rychlíkové vzdálilo stranu od původního poslání a ztratilo schopnost budovat levicovou alternativu. Proto ani tato strana není dnes schopná představovat smysluplný politický projekt, který by dokázal reagovat na aktuální společenské výzvy.

Prostředí, v němž tradiční levicové strany kolabují, však prý zároveň otevírá prostor pro vznik nové levicové scény. Ta by podle komentátorky měla vycházet z jasného ideového ukotvení, poctivosti a odvahy vymezit se vůči populismu, oportunismu i krajně pravicové rétorice. Důležitý je přitom rozdíl mezi dvěma proudy, které mohou spolupracovat, ale přitom by měly mít jasně odlišný charakter. Na jedné straně jde o důslednou, radikální levici, která odmítá kompromisy s neoliberalismem a kapitálem, klade důraz na zásadní sociální reformy a ochranu životního prostředí. Na druhé straně je tu sociálnědemokratický proud, který se snaží o praktičtější a vyjednávací přístup, podobný například rakouské SPÖ či španělským socialistům.

Tato nová levicová vize, kterou novinářka Rychlíková často připomíná, je založena na principu solidarity se všemi slabšími, na odmítání rasismu, xenofobie či nenávistné rétoriky vůči menšinám. Je to vize levice, která se neodvrací od globálních otázek, jako je obrana demokracie, podpora uprchlíků či ochrana životního prostředí, ale právě naopak – tyto témata do svého programu začleňuje jako klíčové.

Podstatným poselstvím komentátorky je také upozornění, že dnešní pravicové vlády a jejich asociální politika vytváří prostor, který může levici umožnit znovu růst a nabýt důvěry veřejnosti. Současně však varuje, že pokud se levicové síly nerozvinou v principiální, jasnou a férovou alternativu, hrozí České republice další posun směrem k autoritářskému a krajně pravicovému režimu.

Fotogalerie: - Rozlučka s oligarchy

Ve světle těchto kritických hlasů se proto nabízí otázka, zda česká společnost vůbec ještě má šanci na vznik skutečně demokratické a reprezentativní levice. Podle obou komentátorů je odpověď možná, ale podmínkou je jasné a nezpochybnitelné vymezení vůči minulým chybám, osobnímu oportunismu a spolupráci s oligarchickými strukturami.

Přes všechny rozčarování a kritiku však komentáře končí i nadějí. Vznik nových levicových subjektů, otevřených spolupráci a respektujících rozdíly v přístupu, by mohl přinést novou vlnu politické energie a obnovit demokratickou rovnováhu v české společnosti. Taková levice by mohla být schopná nabídnout lidem lepší perspektivu, přinést hlubší sociální spravedlnost a zároveň být obrannou hrází proti dalšímu posilování populismu, nacionalismu a autoritářství.

Psali jsme:

„Víte, co bych chtěl?“ Vidlák vypustil přání, Foltýnovi se líbit nebude

Hodnoty, slušnost a obchod se zločinci. To je partička SPOLU, ukazuje Konečná

Vidlák se vyjádřil k Maláčové: Podmínky si klást nebudete

Maláčová a Zaorálek: Proč jdeme do voleb s hnutím Stačilo!