V posledních letech se v českém politickém prostoru výrazně prohlubuje krize tradiční levice. Tento proces není jen specifikem naší země – podobné problémy zažívají levicové strany po celé Evropě i ve světě. Současná debata o budoucnosti české levice tak odráží jak domácí politické zvláštnosti, tak i širší otázku: Jak má vypadat levicová politika, která bude skutečně reprezentovat většinu společnosti a prosazovat zájmy pracujících, slabších a těch, kdo potřebují ochranu před mocí kapitálu a oligarchů?

Sociální demokracie, která si ještě před několika lety udržovala status hlavní levicové síly, se podle novináře Jakuba Patočky nachází v hluboké morální i ideové krizi. Její zapojení do vlády Andreje Babiše považuje Patočka za přelomový moment, kdy strana ztratila schopnost a vůli prosazovat skutečně levicové hodnoty a zájmy.

Jana Maláčová a další představitelé ČSSD byli podle bývalého předsedy Strany Zelených a zakladatele Deníku Referendum často obviňováni z toho, že jejich působení ve vládě bylo spíše otázkou osobního oportunismu, než věrnosti programovým zásadám sociální demokracie. Vláda vedená údajným populistou, oligarchou a autokratem Babišem přitom měla vlastní sociálně populistickou agendu, kterou prosazovala i bez skutečného vlivu ČSSD, a tato spolupráce tak pouze přispěla k degradaci levicového hnutí, tvrdí Patočka.

Je přitom podle něho třeba zdůraznit, že tato kolaborace nebyla jen otázkou taktiky nebo nevyhnutelného kompromisu. Patočka poukazuje na to, že absence jakékoli vnitrostranické opozice vůči vládní účasti znamenala fatální selhání. Místo jasného programového vymezení a kritiky Babišova vládnutí ČSSD jen podpořila model, v němž se státní instituce staly nástrojem osobního byznysu a politické moci. To v komentáři označuje za zásadní zradu sociálně demokratických ideálů, jež měly stát na obhajobě veřejného zájmu a sociální spravedlnosti.