Impulzem k čistkám ve vedení komunistických stran byla sovětsko-jugoslávská roztržka v roce 1948. Na snahu Moskvy utužit disciplínu prostřednictvím politických procesů doplatili životem jako jedni z prvních maďarský ministr zahraničí László Rajk a tajemník ústředního výboru bulharské komunistické strany Trajčo Kostov.

Exemplárnímu procesu se neměla vyhnout ani Komunistická strana Československa, která pro tento účel obětovala generálního tajemníka svého Ústředního výboru Slánského, ministra zahraničí Vladimíra Clementise či náměstka ministra národní obrany Bedřicha Reicina. Fiktivní spiklenecké centrum nakonec čítalo 14 osob, vůči kterým byla vzneseno obvinění z velezrady, špionáže a sabotáže, ale také z těžkých "ideologických zločinů" trockismu a titoismu.