Nejnovějším příkladem tohoto druhu je Řecko, které Evropu zaskočilo rychlostí, s jakou se po nedělních volbách daly dohromady strany, které by za jiných okolností měly spolu soupeřit.

Spojenectví stran, či přesněji řečeno jedné radikálně levicové koalice a jedné radikálně pravicové strany, by mělo vyvolávat přinejmenším zdvořilý údiv, ale podrobnější pohled do útrob vítězné Syrizy a jejího čerstvě koaličního partnera ANEL neboli Nezávislých Řeků ukáže, nejenže sovy nejsou, čím se zdají být, ale že parlamentní sovy dokážou i překvapivě měnit své peří.

Samozřejmě, že prohlášení některých politiků, které vynesly do popředí volby z neděle 25. ledna, musí znepokojovat. Například předseda Nezávislých Řeků Panos Kammenos se vyznamenal výrokem, že v jeho zemi židé na rozdíl od ostatních neplatí daně, a navíc je přesvědčen, že Berlín Aténám dluží reparace za druhou světovou válku s jednoduchým odůvodněním, že dosud nebyla podepsána mírová smlouva.

Nový řecký ministr obrany Panos Kammenos, který se mezi jiným pyšní Velkým křížem za zásluhy od patriarchy české ortodoxní církve, si dokonce myslí, že „Evropě vládnou němečtí neonacisté“.