V jednom ze svých předvolebních textů jsem napsal, že dobrý začátek pro ODS a politiku vůbec by bylo „vypráskání elitního pravdoláskaře Pospíšila z kandidátky“. Co se nepodařilo mediálně zmanipulovaným voličům ODS, zvládli delegáti kongresu. Jako insideři už dlouho vědí, co se za fasádou „slušňáckého chlapce ze z Plzně“ doopravdy skrývá. Ale teprve v „boji o život“ našli odvahu s tím něco udělat. A začala mela.

Nová strana Jiří + Jiří?

Na Jiřího Pospíšila byl na kongresu vůbec legrační pohled. Když zjistil, že není zvolen prvním místopředsedou, běhal v předsálí s telefonem u ucha, úplně zrudlý, a chrlil sprosté nadávky, zřejmě na ty „regionální bosse“, kteří mu slíbili podporu, a pak jej zradili. Když mu konečně definitivně došlo, že v novém vedení nebude dělat ani svačináře, předvedl před svou obvykle dobře zorganizovanou mediální kamarilou ukázkový hysterický záchvat. A nyní, již „v klidu“, vítězoslavně oznámil svůj odchod z ODS.

Odešel tak ze strany, do které především neměl nikdy vstoupit: Poměrně trefně to vyjádřil  levicový novinář Erik Tabery, který exministrův debakl na kongresu glosoval slovy, že by Jiří Pospíšil měl založit vlastní stranu s Jiřím Dienstbierem. Jakkoliv je zmíněný populární levicový aktivista maskovaný za novináře ve svých politologických úvahách většinou zcela mimo, tady se trefil. A jak už to v podobných případech bývá, trefil se kouzlem nechtěného.

Zelení za duhového

Není to tak dávno, kdy se na pražském Náměstí míru odehrála demonstrace proti Pospíšilovu odvolání z čela ministerstva spravedlnosti. Manifestaci za politika „konzervativní“ strany uspořádala Strana Zelených, Karel Janeček, iniciativa Rekonstrukce státu a další levicoví aktivisté. Sešlo se na ní okolo stovky lidí, u nichž už z definice bylo jasné, že o voliče ODS se rozhodně nejedná. Jeden z pěkných paradoxů našich aktuálních politických dějin? Nikoli. Ani v nejmenším. Pouze další kouzlo nechtěného. Bezděčné „doznání“ skutečné Pospíšilovy (politické) orientace.