Pravidelně jste komentovala dění v naší zemi, nejen jako předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové z.s. (ochrana lidských práv a svobod), ale také v době, kdy jste chtěla kandidovat v letošních prezidentských volbách. Nakonec jste nepodala registraci na Ministerstvo vnitra, přestože jste sesbírala 65 tisíc podpisů pod petiční archy. Vaše odmlčení znamená odchod z veřejného života? Vaši podporovatelé se dotazují, proč jste se stáhla? Co se stalo? 

Je období v životě, kdy vás, vaše blízké zradí zdraví. Jste vyčerpán k smrti. Nemáte co říct k dění kolem vás. Máte pocit, že jste již vše sdělil. Nebo jen vyhodnocujete, zda je vaše námaha adekvátní výsledkům a zda je vůbec celospolečenská poptávka po míru, který považuji stále za nejvyšší hodnotu. Jsem přesvědčena, že je i v této složité době mnoho těch, kteří by udělali lépe, kdyby mlčeli a nesnažili se zviditelnit prázdným tlacháním. Když nemáte co říct, je lepší mlčet.
To, co jsem považovala za nutné, jsem v minulých týdnech, měsících okomentovala. Pro zahraniční média (která mě oslovila) jsem komentovala rovněž ukončení prezidentské volby a výhru v těchto volbách Petra Pavla. 

Píšete o „vyčerpání k smrti“. Co vás, známou bojovnici za spravedlnost, vyčerpalo? Byla to příprava na prezidentskou kampaň? 
Rozhodně to nebyla příprava na prezidentskou kampaň, ta mě naopak velmi bavila a nabíjela. Vyčerpanost, zdravotní problémy jsou důsledkem mého mnohaletého nezákonného trestního stíhání ve dvou kauzách (stále tvrdím, že se jednalo o vykonstruované trestní stíhání). Doposud probíhají soudy ve věci mého odškodnění za nezákonné trestní stíhání (nebyly mi uhrazeny ani prokázané náklady na advokáty). To není jen moje osobní záležitost. Zkušenost s tím, že u nás není vymahatelnost práva a spravedlnosti, má celá řada našich občanů. Nejedná se o jednotlivce, ale o celé skupiny, dá se říci velkou část naší populace. Jako poslední lze hodnotit neústavní kroky při pokusu o snížení valorizace důchodů. 

Co člověka dále ubíjí, že se cítí vyčerpán? Před mnoha léty jsem upozorňovala (jako předsedkyně ERÚ) na to, že evropská energetická politika a tím i česká energetická politika se ubírají špatným směrem, který bude mít negativní dopad na občany a firmy, upozorňovala jsem na očekávanou energetickou chudobu. Reálně to pocítili občané a firmy v této době. Při zahájení procesu pádu obchodníků s energiemi jsem bila na poplach a založila pracovní skupinu „Energie není luxusní zboží“ (listopad 2021), kdy jsme navrhovali celou řadu řešení. Co se stalo? Kdo z politiků u moci nás vyslyšel? NIKDO. Nic, jen se naplnily námi predikované krachy firem, inflace a snížení životní úrovně většiny našich občanů. 

A do třetice, byla jsem mezi prvními, kteří se nebáli veřejně říct, že mír je nejvyšší hodnota. Nebála jsem se sdělit, že konflikty se musí řešit v zárodku a diplomatickou cestou. Bude to za chvíli rok, kdy jsem tyto výroky sdělovala v médiích. Nyní se za uchování míru zakládají spolky, petice a probíhají demonstrace. Má to roční zpoždění. Nicméně jsem ráda, že jsou lidé, kteří to cítí stejně jako já a přestali se bát hlásat, že chceme mír.