Takový „nejnekuřák“ při vchodu do restaurace, kde se kouří, utrousí pár hanlivých slov a jeho obličej je tak kyselý jako když sníte najednou dva až tři citrony. Ještě před restaurací lká nad tím, jak je to možné, ačkoli má o sto metrů dál nekuřáckou restauraci, kam může v pohodě zajít. Což ostatně většinou ví, jen se mu zachce na ty kuřáky zahartusit, aby se zařadil do současného proudu.
Vůbec nezpochybňuji to, že kouření škodí zdraví, ostatně to mohu stále většími písmeny číst na krabičkách či plakátech. Sám také, jak už jsem uvedl, nekouřím a pokud je v restauraci hustý dým a já bych se „druhotně nakazil“, klidně odejdu jinam. Jen mi vadí, že pokud by protikuřácký zákon prošel, tak takovou možnost by neměl kuřák.
Ostatně moji známí jsou vesměs vychovaní kuřáci, nedýmí u oběda či jiného jídla ani v případě je-li přítomno nějaké dítě.
A taky jedna důležitá věc. Někteří majitelé venkovských nebo i malých pražských hospod drží tyto podniky těsně nad vodou. Mají třeba jen nevelký zisk, ale vytvářejí pracovní místa pro personál a zázemí pro štamgasty, často důchodce či opuštěné nebo ovdovělé lidi, kteří mají radost, že se mohou setkat se známými přáteli a dát si dvě tři piva a možná jednu dvě cigarety.
Což mohu já, ve svém věku objektivně posoudit. Každý si prostě najde, to, co potřebuje. Rozhodnou-li se například všichni majitelé restaurací, že se kouřit nebude, je to v pořádku, ale nařizovat takovou to věc zákonem je opravdu „silný tabák“.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
