Přestože je odchod Řecka z eurozóny pro ideology sjednocení téměř nemyslitelný a lze předpokládat, že dojde k dohodě, mnozí ekonomové, v Evropě snad většina, papouškují po unionistech vizi zkázy, zmaru a hospodářské katastrofy, kdyby Řecko nechtěně zbankrotovalo.

V ryze ekonomickém myšlení ale taková představa nemá základ. Logika devalvace je totiž dobře známa a řečtí ekonomové i revoluční vláda Syrizy mají zcela jasno. Problém je, že řecké voličstvo euro miluje, neboť v něm většina vidí svou novou západní identitu (a dotace).

Costas Lapavitsas (London University) stejně jako autoři makroekonomické studie řeckého hospodářství Theodore Mariolis and Apostolis Katsinos (Panteion) předpokládají, že by drachma vedla k 50% devalvaci a po 6 měsících k zpevnění pod 20 % hodnoty eura, následných pět let předpokládají pětiprocentní roční růst. Další trend samozřejmě bude záležet na fiskální kompetenci vlády, Argentina nebo staré Rakousko také svůj kapitál z devalvace později prošustrovaly.