Ani tryzny, pochod stovky studentů se svíčkami v Praze a zádušní mše v několika kostelích, neotupily negativní komentáře, jimž napomohla i neúčast hradu a státu. ČT odvysílala reportáže z demonstrací Palachova týdne z ledna 1989, jež zahájily slavný rok protestů a skončily abdikací režimu. Mrtvý promluvil.

Že jsou pietní oslavy skromné, je v řádu věcí, po získání svobody není třeba demonstrovat, ale že se prezident nezúčastnil oslav, svou podstatou státních, škoda mluvit. Nejlépe to vyjádřil Petr Placák: „Palach znamenal absolutní odmítnutí režimu lži, přetvářky, kolaborace, ohýbání páteře, ve kterém jsme byli nuceni vyrůstat. Bylo to jeho jméno, na rozdíl od Dubčeka, které nás provázelo po celou dobu normalizace.“

Na Palacha se nedá zapomenout, působí jako hrůzná výčitka, která svou strašlivou obětí hlásí, že existují hodnoty důležitější než sám život. Co to znamená zemřít za druhé? Za společnost neochotnou přijmout takovou oběť.