Před několika dny dovršil patnáct let pobytu na vrcholu moci. Prohlásil, že slavit nehodlá. V ruských médiích se o tomto mezníku ale psalo.

Prorežimní publicisté se drželi hesla, které nově zadal první zástupce šéfa prezidentské administrativy Vjačeslav Volodin: „Dokud je tu Putin, je i Rusko. Nebude-li Putin, nebude ani Rusko.“ Prezidentova obliba, která se i podle nezávislých průzkumů pohybuje kolem 85 procent, ukazuje, že tato rovnice v hlavách Rusů zakotvila pevně.

Menšina publicistů rozebírala, co špatného přinesl tento prezident, pak premiér, pak znovu prezident, ale ve skutečnosti vládce podle byzantských pravidel, zemi, která ho tolik uctívá.

Argumentů mají nepřeberně. Jenže tyto autory vnímá jen zhruba patnáctiprocentní část obyvatelstva, která na nic nemá vliv. A neustále se tenčí, protože růst emigrace, který konstatují tamní statistici, se týká především lidí z této skupiny chytrých, vzdělaných a podnikavých.