Važení předsednictvo, vážení přítomní.

Dovolte mi, abych organizačnímu výboru HA 2013 poděkoval za možnost jedné z názorových  prezentací multidisciplinární skupiny zemědělských odborníků ČR ustavené v roce 2010 k problematice stavu agárního a potravinového sektoru ČR. Předmětem mých, resp.  našich občanských a profesionálních výhrad k (ne)účinnosti  řízení českého agrárního a potravinového sektoru za posledních dvacet let poslouží prafráze k novoročnímu projevu prezidenta Václava Havla v roce 1990, kdy tehdy řekl :  „čtyřicet let jste slyšeli, jak země vzkvétá, jak věříme naší vládě. Předpokládám, že jste si mne nezvolili , abych vám  i já lhal.

Naše země nevzkvétá“. Po dvaceti letech od Havlovy „velvet revolution“ se od investigativní žurnalistky a mléčných koryfejů v článku „Mléčný armagedon“ (Euro No37, 2012) dovídáme, že „tuzemský potravinářský průmysl má jednu z nejnižších produktivit práce v ceké evropské sedmadvacitce a že lze v ČR očekávat další, až dvacetiprocentní propad produkce mléka“. Jiná tisková zpráva sděluje záměr MZe ČR  provést „komplexní modernizaci a restrukturalizaci MZe provedením analýz současného stavu, což bude svěřeno externím poradenským advokátním kancelářím“. Naše země s našim vládním managementem opravdu vzkvétat nemůže. Jak mohou právníci, jakkoliv erudovaní, zabraňovat prohlubování agrární a potravinové krize,  dalším hrozbám envirnmentálních a jiných katastrof  označovaných v zemích sedmičky NIMBY ( not in my backyard , ne na mém dvorku ) , jestliže jsou  v ČR trvale potlačovány základní prvky „deliberativní demokracie“. O tu bude muset všemi prostředky bojovat nejen občanské veřejnost, ale její vědeckovýzkumné zázemí, naše univerzity  jejich úsilím proti redukci vzdělání na „obchod s „ politickými pravdami“.

„Edukační zázemí, dávající možnost věcně jasného výběru mezi neviditelnou rukou a železnou rukou, mezi strategií marketingu a stratergií managementu má poskytovat volný  průchod podpoře veřejných rozhodnutí, která jsou   výsledkem co nejširšího dialogu mezi občany,mezi politiky a specialisty“. (Staněk, Mezihorák : Výchova k občanství pro 21 století)  Obecný prospěch se totiž nerodí ani na zasedáních vlády, ani během občanských protestů, on vzchází z demokratické diskuze, z dosahovaného konsenzu, z prosazení funkční osy stát-věda-praxe-občan .   Ale ani sama demokracie, či jen česká demokratura nemusí znamenat pořádek a prosperitu. Jen funkční právní řád,  může být základem odstraňování mravní bídy, příčin hospodářského úpadku.