Stanovisko ministerského předsedy má tři vážné negativní dopady.

Za prvé je to amorální projev neochoty pomoci lidem v tísni, navíc dětem bez rodičů. Za druhé je to vzkaz do zahraničí, že máme v čele sobecké a bezohledné jedince, kteří před volbami populisticky využívají projevy národního sobectví k udržení své politické moci  Třetí konsekvence je domácí a nejbolavější. Babišův postoj má zhoubný vliv na beztak narušenou morálku společnosti; může utvrdit část občanů v netečnosti k problémům druhých: Ať nám všichni dají pokoj! Ať naskáčou do moře!

Stavět se takto veřejně a  ostentativně zády k dětem volajícím o pomoc je nehodné kultury českého národa. V roce 2000 jsme měli padesát tisíc nelegálních migrantů a málokdo to vůbec zaznamenal. Dnes hostíme přes půl miliónu cizinců a přitom odmítáme pomoci několika ubohým osiřelým dětem? Jsme skutečně takoví?