Nový americký velvyslanec v Rusku John Tefft při svém nástupu do funkce zdůraznil, že jedním z jeho hlavních úkolů bude vysvětlování ruských postojů Bílému domu. Když chce někdo něco vysvětlovat druhým, musí si nejdříve alespoň to základní ujasnit sám. A na to je třeba vynaložit značné vnitřní úsilí.

Mělo by Rusko milovat NATO?

Dosavadní prohlášení pana velvyslance totiž zatím pouze kopírovala známé postoje americké diplomacie. Typický je výrok, že Rusko rozšířením NATO na východ neztratilo, ale naopak získalo. Velvyslanec tehdy zároveň poznamenal: „Je mi ovšem známo, že někteří Rusové si to nemyslí“. Nelze se nepodivit „obeznámenosti“ pana velvyslance s ruským prostředím. Jak totiž vyplývá z průzkumů veřejného mínění, ne „někteří“, ale absolutní většina Rusů považuje rozšiřování NATO za jednoznačnou hrozbu pro svou zemi.

Nepřestává mě pronásledovat pocit, že máme co do činění s recidivou pohanských lidských obětí

John Tefft se v nedávném rozhovoru pro ruská média odvolal na Henryho Kissingera, protože správně usoudil, že jeho názorů si mnozí v Rusku váží. „Nedávno jsem četl rozhovor s Henry Kissingerem, který v něm sice kritizoval sankce, ale zároveň označil za nepřijatelnou situaci, kdy jedna strana „odřízne kousek“ jiné země. A je jedno z jakého důvodu. Jinými slovy: nemůžete zkrátka jenom tak anektovat území jiného státu, ať už byste k tomu měli jakékoli historické příčiny. A v případě Krymu právě k tomu došlo.“

Šlo o život, ne o akademický spor

Nejdříve je třeba poznamenat, že pokud by se Rusko řídilo výlučně historickými důvody, Krym už by byl jeho součástí dávno. Jenomže to nebyly tyto důvody, které mají samozřejmě také značnou váhu, ale konkrétní historická situace – která postavila Rusko před nezbytnost znovu k sobě připojit Krym.