Úvod

Turbulence odehrávající se na politické scéně překrývají fakt prohlubující se sociální a ekonomické krize v České republice. To, že představitelé bývalé vládní koalice o krizi nehovořili, neznamená, že není. Neznamená to, že se dále nepropouští, že nepokračuje propad reálných mezd a platů, že 600 tisíc nezaměstnaných nemá reálnou šanci najít si práci a že milion českých občanů živoří pod hranicí chudoby. Ekonomika nepočká, až se vyřeší aktuální politická krize, až se politické reprezentace opět začnou zabývat problémy, které trápí miliony českých občanů.

ČMKOS již několik let upozorňuje nejdříve na riziko blížící se krize a posléze na její prohlubování a negativní důsledky. Již několik let požadujeme na vládě aktivní protikrizová (prorůstává) opatření. Již několik let se však naše úsilí míjí účinkem, přesto – či právě proto – je nutné je znovu požadovat i na vládě budoucí.

České republice chybí strategická vize hospodářské politiky. Není jasné, jaké místo chce zaujímat v evropské, resp. světové ekonomice. Řečeno velmi zjednodušeně a lapidárně – čím bude Česká republika zajímavá jako hospodářský partner pro ostatní země ve světové či evropské ekonomice? Předchozí pravicové vlády sice předložily různé dokumenty, které jsou nazývány strategiemi, ale tyto dokumenty měly ke skutečným strategiím velmi, velmi daleko.

Navíc tyto tzv. strategie, o které se často opíraly pravicové reformy, nebyly připravovány na základě skutečného sociálního dialogu a širokého celospolečenského konsenzu, tzn. ve spolupráci se všemi relevantními politickými a ekonomickými subjekty ve společnosti (se sociálními partnery, politickou opozicí a dalšími zainteresovanými zástupci občanské společnosti). Drtivá většina těchto reforem byla prosazena jen silou křehké parlamentní většiny a zpravidla dopracována pod tlakem lobbistických skupin, jež sledují své dílčí cíle, nikoli zájmy společnosti jako celku, navíc ještě se zasazením do širšího evropského rámce.