Jde o tzv. metodu prevence rizik,  na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z hlavních hygienických požadavků na pracoviště, že zaměstnavatel musí zajistit všem zaměstnancům podle § 28 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. pitnou vodu v množství postačujícím pro potřeby pití.  

Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto ZP v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis, tedy na nařízení vlády č. 361/2007 Sb. o ochraně zdraví při práci.

Povinnost poskytnout ochranný nápoj vzniká zaměstnavateli

• u prací při nichž je energetický výdej vyšší než 106 W.m2 a teplota přesahuje 26o C (např. svářeči, práce v horkých provozech)
• je-li měřením doloženo, že při dané práci dochází ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1,25 litru,
• při trvalé práci v zátěži teplem zařazené podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví do kategorie čtvrté.

Základ pro posouzení, zda je konkrétní práce vykonávána v teplotním riziku či nikoliv je samozřejmě ve zjištění teploty na pracovišti. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. si pro tyto zaměstnance člení do tzv. tříd podle vykonávané práce, tříd je osm – třída I, IIa, IIb, IIIa, IIIb, IVa, IVb a V. Druhy vykonávané práce s přiřazením do tříd jsou pro zaměstnavatele pouze orientační (nemohou být plně vyčerpávající), zaměstnavatel si proto musí zaměstnance sám zařadit do příslušné třídy práce. Bez toho totiž by ani nevěděl jaká je přípustná teplota pro daného zaměstnance a zda mu má/nemá poskytovat ochranné nápoje.