K nelehké situaci českých pekařů přispívají notnou měrou také neustálé změny zákonů. Např. zákon o DPH, nebo zákon o pojistném na sociální zabezpečení byly od roku 2000 měněny cca 70krát. Zákon o daních z příjmů se upravoval 140krát, 120 změn prodělal živnostenský zákon apod. Nepředvídatelnost, nepřehlednost a složitost na jedné straně a k tomu velmi vyčerpávající byrokratická zátěž – to vše dělá z podnikání v české pekařině věc složitou a také neefektivní, drahou.
„Nejvíc nám ale vadí, že některé úřady kladou na nás, české pekařské firmy, vyšší nároky než např. na velké zahraniční korporace. Přísnosti se nebráníme, ale když Vám přijde třikrát za týden kontrola ze stejného úřadu – a pokaždé s negativním výsledkem – pak máte pocit, že to už hraničí s šikanou,“ říká Ing. Roman Teisler, ředitel pekárny Adélka v Pelhřimově.
„Zvlášť dopadají časové a finanční důsledky byrokratické zátěže na malé, např. rodinné pekárny, kde je vysoká kumulace funkcí. Místo, abych se jako pekařský mistr věnoval své profesi, 4 hodiny dělám úředničinu. Firmy se stovkami zaměstnanců to možná zvládají o něco lépe, pro nás, malé pekaře, je takováto byrokratická zátěž vlastně likvidační,“ říká Jiří Balabán, majitel Pekařství Balabán Veverská Bítýška, a dodává: „Kontrolní orgány nás doslova přepadávají i o víkendech, v noci a chtějí mít hned všechno připravené. Mají nulovou toleranci, pokud není ten jejich konkrétní papír ihned k dispozici. Nemají k nám žádný respekt jako k lidem, kteří je platí ze svých daní. Často nám připadá, že jsme pro ně potenciální zločinci, které je potřeba držet pevně pod krkem.“
Česká pekařina má navíc ještě jedno neradostné specifikum – v porovnání s jinými výrobními či zpracovatelskými obory je příjemcem jen minimální podpory ze strany státu. Protože pekařský obor je zařazen mezi tzv. druhotné zpracovatele, nezískává z fondů ministerstva zemědělství téměř žádnou podporu, přičemž jiní kolegové potravináři jsou na tom zcela jinak. Jen pro zajímavost - dotace v Kč za programové období 2007-2013 dosáhly v jiných potravinářských odvětvích těchto hodnot: maso – 685 milionů, mléko – 503 mil., ovoce a zelenina – 448 mil., apod. Oproti jiným kolegům potravinářům je hodnota státních dotací směrem k pekařům poněkud nižší: jde o částku na úrovni 0,0004 % průměru výše uvedených částek napříč potravinářskými obory v ČR!
Tím vším samozřejmě trpí nejen ekonomika oboru a efektivita fungování pekařských subjektů, ale také to nijak nepomáhá budovat obraz perspektivního oboru a řemesla. Možná i to je jeden z důvodů, proč je v oboru takový nedostatek kvalifikovaných pracovníků. V pekařském oboru pracuje v současnosti cca 23 tisíc zaměstnanců. V současnosti chybí 900 – 1000 kvalifikovaných pracovních sil. A situace se nezlepšuje, spíše naopak. Ve školním roce 2015/16 absolvovalo učební pekařské obory (zakončené výučním listem) pouhých 117 nových pekařů!
Přes všechna tato úskalí a překážky se však čeští a moravští pekaři nevzdávají, posuďte sami:
-
Nabídka pekařských výrobků v obchodech je naprosto nesrovnatelná s obdobím před rokem 1989. Český pekařský trh je, co se týče šíře sortimentu, zákaznického servisu a relativně nízkých cen jeden z nejvyspělejších v Evropě. Tam, kde před pádem totality existovala nabídka cca 35 – 40 pekařských výrobků, je dnes samozřejmostí 280 – 300 druhů pekařských produktů. Tam, kde existovaly 4 druhy chleba, jich dnes najdeme v regálech 30 – 40. Inovace a neustálé rozšiřování sortimentu, to je pekařině denně viditelná samozřejmost.
-
Dnešní pekárny již v ničem nepřipomínají dobu „pekaře Marhoula“, technickým vybavením a úrovní hygieny se spíše podobají výrobě ve farmaceutickém či kosmickém průmyslu. Moderní technologické linky v chromu, procesy řízené počítačem, automaty nahrazující fyzickou dřinu pekařů. Navíc dvě třetiny pekáren využívají stroje a zařízení od tuzemských výrobců, čímž podporují české strojírenské firmy a tedy i zaměstnanost v zemi. „Naše pekárny využívají nejmodernější zařízení svého druhu v Evropě, díky tomu můžeme vyrábět ve špičkové kvalitě, velké rychlosti, ale pomocí tradičních metod,“ říká Ing. Jaroslav Kurčík, generální ředitel pekáren Penam.
-
I kvalita pekařských výrobků je nesrovnatelně vyšší než v minulosti. Podle posledního spotřebitelského průzkumu kvality potravinářských výrobků, které prováděl ÚZEI (Ústav zemědělských a ekonomických informací), jsou spotřebiteli hodnoceny pekařské výrobky (spolu s pivem) jako nejkvalitnější potraviny. Chléb má dokonce největší nárůst kvality od roku 1988, a to 48 %. „Pravidelně se s ostatními pekárnami utkáváme v soutěži Chléb roku, která ukazuje laické veřejnosti, že špičková kvalita pekařských výrobků je v České republice naprostou samozřejmostí, což zdaleka neplatí o mnohých jiných zemích Evropy,“ říká Ing. Miroslav Kubín, výrobní ředitel pekárny Inpeko z Ústí nad Labem.
-
Pekaři nechtějí spoléhat jen na cizí distribuci, proto budují a provozují vlastní prodejny pečiva. Malé rodinné pekárny většinou provozují jen několik vlastních prodejen, pekárny střední velikosti jich mají průměrně kolem 15. Podle šetření agentury GfK se v pekařských speciálkách prodává 13 % pekařského sortimentu. „Naše prodejny jsou otevřeny 6 dní v týdnu, od rána do večera. Své prodavačky neustále školíme, aby byla obsluha nejen kvalifikovaná, ale také milá. Díky našim prodejnám mají naši zákazníci lepší přístup k čerstvému pečivu,“ říká Roman Teisler z pekárny Adélka, která provozuje na 20 vlastních prodejen po celém regionu.
-
K tomu všemu se pekaři dost významně angažují také v oblasti společenské odpovědnosti a charitativních projektů. „9 pekařů z 10 dnes pravidelně přispívá na místní a regionální projekty spojené s kulturou, sportem, výchovou dětí a mládeže, péčí o seniory a další. Za poslední rok věnovali svůj čas, vlastní produkty a finanční hotovost nesčíslněkrát,“ říká Ing. Stanislav Mihulka, CSc., šéfredaktor oborového měsíčníku PEKAŘ CUKRÁŘ.
A tohle všechno děláme přirozeně a platíme si to všechno ze svého. Dokážeme zatnout zuby, v noci vstát a jít Vám péci chléb a pečivo, abyste ráno měli vše čerstvé a v prvotřídní kvalitě. Přes všechny zbytečné překážky, které nám hází do cesty politika a byrokracie. Přes všechny ty povídačky a „zaručené pravdy“ o tom, že chleba už není, co býval a že pekařina je nezajímavé řemeslo pro noční sovy. Pekařina je starý obor s mladou duší. A vydrží takovým zůstat, i když je to v České republice někdy docela těžké.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
