Kam kráčí Evropa? Tak zní jedna z nejdůležitějších otázek dnešního světa. Dění na starém kontinentě totiž ovlivňuje zbytek světa, a to i přesto, že jedinou supervelmocí je Amerika a světovou dílnou je Asie. V evropské zkušenosti jsou totiž zakódované střety historické, etnické, filosofické i náboženské.  

Už proto je sjednocování kontinentu fascinující proces, jaký nemá ve světě obdoby. Je v něm síla i slabost, vznešené ideály i pokleslé pohnutky. Evropané sjednocení chtějí, a zároveň ho proklínají, užívají si jeho výhod, ale někdy kvůli němu končí ve slepé uličce. Krize nastaly několikrát a jedna z nich se odehrává právě teď.  

Před řeckým parlamentem se znovu demonstrovalo proti balíčku úsporných opatření
Foto:  Reuters

Řecké volby ukázaly, jak neuvěřitelně křehká může být iluze stability. Základem evropského konsensu je prosperita, když tedy obejde zdejší národy strašidlo krize, všechno se hroutí. Řekové dali prostor emocím a protestu, což je vedlo k volbě extrému, ať už má podobu pravotočivou nebo levotočivou. A nikdo pořádně neví, co s tím.  

Z dnešního pohledu je zřejmé, že zavedení společné měny předběhlo dějiny. Do elitního klubu se dostaly země bez potřebné disciplíny. Přitom na počátku šlo jen o politiku. Mít či nemít euro byla otázka cti. Účel světil prostředky i za cenu podvodů se statistikami. Pak se začala ohýbat svatá rozpočtová pravidla. A teď je v sázce sociální smír, ne-li sama budoucnost Evropy, jak to tvrdí skeptici.  

Krize eurozóny
Foto:  ČTK/AP, Michael Probst

Malé chyby mají opět velké důsledky, což je odjakživa specialita starého kontinentu. Platilo to na počátku první i druhé světové války, platilo to u zrodu mnoha evropských konfliktů. Paradoxně pak to, co má Evropany spojovat, je mávnutím kouzelného proutku rozdělí. V tomto případě euro.  

George Washington asi neměl pravdu, když tvrdil, že po vzoru Spojených států amerických vzniknou jednou Spojené státy evropské. Pravdu má ale nejspíš německá kancléřka Angela Merkelová, podle které se dá Evropa budovat jedině společně. A chce se dodat, že bez návratu k ideálům to stejně nepůjde. Jen díky nim totiž mohou mít velké chyby malé důsledky.