Zrodila se v době, kdy nás ovládal Velký bratr. Moskevští komunisté sem poslali tanky, aby potlačili Pražské jaro a československou cestu ke svobodě. Přesně v duchu George Orwella sledovali každý náš pohyb a zasahovali do všeho, co se tady dělo. Nastolili systém, ve kterém si byli všichni rovni, ale někteří si byli rovnější, a jiní byli pro jistotu zcela znerovněni. Děsivé oko Kremlu bylo stále otevřené.

Do toho přišel Karel Kryl s kytarou a bezbranému bratříčkovi zpíval o tom, že tahle noc nebude krátká. Měl pravdu. Trvala celou generaci. Když nám v tom osudném dni létala nad hlavou ruská letadla, bylo mi jedenáct a byl jsem doma sám se starším bráškou. Tak asi není divu, že se pro mě stal později Karel Kryl taky takovým bráchou, který je stejně ztracený jako já, ale ví toho o světě aspoň o trochu víc.