Americký prezident pronesl dle mého mínění řadu líbivých až huráoptimistických klišé, která však do americké ani světové reality příliš nepasují.

První polovina více než hodinového projevu Baracka Obamy byla věnována dění na domácí politické scéně. Obama hýřil optimismem, že americké hospodářství je po letech krize a recese zpátky v plné síle díky vytváření nových pracovních míst, ekonomickým benefitům a stimulům pro tvrdě pracující Američany apod.

Obama například navrhl, že je třeba navýšit daňovou zátěž pro výdělečně činné osoby s ročním příjmem dva miliony dolarů ročně a více, tedy zhruba pro 0,5 % populace, na 28 %.

Ač se toto prohlášení přítomným republikánům z duše příčilo, ve skutečnosti jde o tutéž daňovou zátěž pro nejbohatší, která v USA platila v době, kdy v Bílém domě úřadoval republikány svatořečený Ronald Reagan, jak glosuje expert na daňovou politiku a držitel Pulitzerovy ceny David Cay Johnston.

Americká politická a ekonomická scéna, demokraty ani republikány nevyjímaje, se od Reaganových dob posunula doprava, a proto některé axiomy už neplatí.