Téměř čtyři miliony lidí vyjádřily v Paříži a po celé Francii podporu této svaté hodnotě a odsoudily terorismus v reakci na brutální útoky v redakci listu Charlie Hebdo a na dalších místech v Paříži.
Demonstrace se zúčastnily desítky světových lídrů, z nichž ale někteří doma svobodu slova potlačují a neštítí se ani praktik státního terorismu.
A jak je to vlastně se svobodou projevu u Charlie Hebdo?
Myslím, že je patřičné se kriticky vyjádřit k přítomnosti řady světových státníků na masové demonstraci v Paříži, neboť tato skutečnost je dle mého mínění výsměchem obětem teroristických útoků a jejich pozůstalým.
Asi největší kontroverzi vyvolala přítomnost izraelského premiéra Netanjahua, jehož vláda nese zodpovědnost za usmrcení 4 novinářů v Gaze, vedle více než 2100 Palestinců včetně 500 dětí loni v létě.
Bývalý turecký premiér a současný prezident Recep Tayyip Erdogan nechal uvěznit desítky novinářů; jeho režim je mistrovský v zastrašování žurnalistů a lidskoprávních aktivistů.
Britský premiér David Cameron před časem nařídil, aby byly zničeny pevné disky obsahující choulostivé informace o americké Národní bezpečnostní agentuře. A takto bychom mohli pokračovat dál.
Zděšení nad přítomností některých světových tyranů v čele demonstrace vyjádřili též Reportéři bez hranic, kteří je označili za „predátory“. Tato organizace upozornila na fakt, že přítomní lídři ze zemí, jako jsou Egypt, Rusko, Turecko a Spojené arabské emiráty, na domácí půdě „systematicky perzekuují novináře a bloggery“.
Nyní, kdy pomalu opadávají vodstva bezmoci a vzteku nad zbytečně ztracenými životy, vychází nové číslo satirického týdeníku Charlie Hebdo v rekordním 50násobném nákladu, opět s karikaturami proroka Mohameda.
Nebude jistě na škodu vytknout pár nepříliš známých nešvarů, jichž se redakce a lidé kolem Charlie Hebdo v minulosti dopustili.
Některé ze satirických kreseb, které byly v uplynulých letech otištěny na stránkách listu, byly nejen urážlivé, ale doslova bigotní.
Například karikatura, zobrazující muslimské sexuální otrokyně brutální teroristické organizace Boko Haram, která zrovna v době pařížských útoků zmasakrovala až 2000 lidí, jako parazitky na sociálních dávkách, je asi nejhorším příkladem.
Možným problémem je skutečnost, že kreslíři z Charlie Hebdo soustavně karikují právě muslimskou minoritu ve Francii, která je však zranitelná, marginalizováná a napadaná, jak konstatuje renomovaný novinář Glenn Greenwald.
Se svobodou projevu to u Charlie Hebdo nebylo zrovna žhavé kupříkladu v roce 2009, kdy byl z listu propuštěn jeden z redaktorů, který napsal větu, již někteří z redakce považovali za projev antisemitismu.
Propuštěný autor se ale domohl satisfakce u soudu, jehož výrok jeho minutovou výpověď z Charlie Hebdo napadl.
Zde leží zakopaný pes. Zatímco rozšafní západní liberálové velebí svobodu slova při neomezeném výsměchu na adresu muslimských menšin žijících v Evropě, nebyli by s to spolknout analogické satirické perokresby týkající se židů.
Šlo by o jasný příklad nechutného antisemitismu a „zrcadlo pravdy“ by se jim rozbilo na tisíce kousků.
Nejsme schopni rozeznat mlhavé hranice mezi satirou a pohanou; u jedněch není dovoleno téměř nic, zatímco u druhých vše, přestože se jedná o bezbrannou minoritu, a nikoliv legitimní terč zesměšnění například v podobě mocenského aparátu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
