David Hibsch: Močit na svou republiku je „sexy“. Černému Davidovi černé peníze nesmrdí?

17.03.2015 16:45 | Zprávy

DAVID HIBSCH se zamýšlí nad „kulturními díly“ současných pražských uměleckých velikánů, kteří vědí, že cestičky k bohatým „fondům“ vedou nejlépe přes urážení vlasteneckých citů českého národa.

David Hibsch: Močit na svou republiku je „sexy“. Černému Davidovi černé peníze nesmrdí?
Foto: Anna Vančová
Popisek: Socha Franze Kafky od Davida Černého

Nesčetněkrát jsme slyšeli, že lidé považující se za židy, tedy potomky starozákonních Izraelitů, byť jde o tvrzení velmi smělé, byli, jsou a budou přínosem pro Českou republiku a její kulturu.

Je skandální (a mělo by se vymazat z historie), že národní buditelé jako Jan Neruda, Karolína Světla či Svatopluk Čech o tom měli své pochybnosti. Tím spíše, že jejich pochybnosti chovají mnozí zaostalí občané České republiky dodnes. Pochybnosti, které se derou na mysl, zvláště když jsme konfrontováni s počiny současné „kulturní fronty“ (tak si sami říkají) havlistické kavárny, která je ovládána lidmi, kteří se hlásí k jejich odkazu, jejich vlivu, jejich penězům a fondům – pochopitelně vždy výhradně jen na „rozvoj demokracie a svobody“. Jedinou nevýhodu proti Nerudovi a spol. mají současní pochybovači v tom, že jim hrozí zničující nálepka „antisemitů“.  To proto, že narozdíl od našich předků máme svobodu a demokracii.

Otázky z podhradí

Zaostalí a nedemokratičtí národní buditelé měli v této otázce poměrně jasno. Oni totiž s místní židovskou komunitou relativně intenzivně žili. Vnímali její pozici v časech sporů mezi německy hovořícími obyvateli Království českého a těmi, co se nehodlali vzdát českého jazyka a kultury. Měli problém s tím, že převážná část jejich tehdejších spoluobčanů, kteří se postupně vzdávali talmudického judaismu, až na výjimky souznívala s německými zájmy. Měnili si svá původně hebrejská příjmení na německá a ve sporu o mediální a kulturní vliv v monarchii stáli obvykle proti českým zájmům, a to skrze ekonomický a politický vliv bankovních kartelů, jako bylo například souručenství Rothschild & Guttmann a spol. Je to jen dávná historie?

Je podivuhodné, že ještě i dnes můžeme vnímat mírně řečeno konfliktní přínos těchto lidí ke kultuře naší země. Někdy „cenný“ alespoň v tom, že jde krásou nechtěného o přiznání, co si  myslí o naší (i jejich) vlasti a její historii. Možná by to nám hloupým vysvětlil pan prezident Zeman, který si nedávno ve Washingtonu vzpomněl: „Jsem žid“, řekl a sklidil bouřlivý potlesk. Ale protože tak vysoko našinec z Moravy nedohlédne, musí se spokojit s podhradím – a potlesk si určitě nevyslouží.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: protiproud.cz

Ing. Vojtěch Munzar byl položen dotaz

Finance

Nejsem zastánce zadlužování, ale co mě taky dost zajímá je to, zda je vůbec reálné snižovat zadluženost a přitom zajistit, aby se lidi měli dobře? To druhé se vám totiž nepovedlo, i když někteří z vás to evidentně vidí jinak, ale většina lidí se dobře nemá. Jak se říká, může být i hůř, ale taky lépe...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Kovalčík: Chci opět normální náš národ a okolní svět

16:12 Václav Kovalčík: Chci opět normální náš národ a okolní svět

Stydím se za akademické půdy našich univerzit, když vyvěšovaly vlajky teroristů Hamásu. Obávám se, ž…