Nesčetněkrát jsme slyšeli, že lidé považující se za židy, tedy potomky starozákonních Izraelitů, byť jde o tvrzení velmi smělé, byli, jsou a budou přínosem pro Českou republiku a její kulturu.

Je skandální (a mělo by se vymazat z historie), že národní buditelé jako Jan Neruda, Karolína Světla či Svatopluk Čech o tom měli své pochybnosti. Tím spíše, že jejich pochybnosti chovají mnozí zaostalí občané České republiky dodnes. Pochybnosti, které se derou na mysl, zvláště když jsme konfrontováni s počiny současné „kulturní fronty“ (tak si sami říkají) havlistické kavárny, která je ovládána lidmi, kteří se hlásí k jejich odkazu, jejich vlivu, jejich penězům a fondům – pochopitelně vždy výhradně jen na „rozvoj demokracie a svobody“. Jedinou nevýhodu proti Nerudovi a spol. mají současní pochybovači v tom, že jim hrozí zničující nálepka „antisemitů“.  To proto, že narozdíl od našich předků máme svobodu a demokracii.

Otázky z podhradí

Zaostalí a nedemokratičtí národní buditelé měli v této otázce poměrně jasno. Oni totiž s místní židovskou komunitou relativně intenzivně žili. Vnímali její pozici v časech sporů mezi německy hovořícími obyvateli Království českého a těmi, co se nehodlali vzdát českého jazyka a kultury. Měli problém s tím, že převážná část jejich tehdejších spoluobčanů, kteří se postupně vzdávali talmudického judaismu, až na výjimky souznívala s německými zájmy. Měnili si svá původně hebrejská příjmení na německá a ve sporu o mediální a kulturní vliv v monarchii stáli obvykle proti českým zájmům, a to skrze ekonomický a politický vliv bankovních kartelů, jako bylo například souručenství Rothschild & Guttmann a spol. Je to jen dávná historie?

Je podivuhodné, že ještě i dnes můžeme vnímat mírně řečeno konfliktní přínos těchto lidí ke kultuře naší země. Někdy „cenný“ alespoň v tom, že jde krásou nechtěného o přiznání, co si  myslí o naší (i jejich) vlasti a její historii. Možná by to nám hloupým vysvětlil pan prezident Zeman, který si nedávno ve Washingtonu vzpomněl: „Jsem žid“, řekl a sklidil bouřlivý potlesk. Ale protože tak vysoko našinec z Moravy nedohlédne, musí se spokojit s podhradím – a potlesk si určitě nevyslouží.