Argumentují zejména tím, že mnoho (i když zdaleka ne všechny, ani většina) států Evropy má již povinné psychologické vyšetření zavedeno. S pochybným výsledkem, dodal bych já. Například sousední Slovensko zavedlo povinné psychotesty po masakru v Devínské Nové Vsi před pěti lety. Od té doby už tam byly další tři masakry, jejichž pachatelé psychotesty prošli – jeden z nich byl dokonce policista.

I u nás už došlo k případům, o kterých by poslanec Gabal asi raději nemluvil. Například loňská vražda v pražských Záběhlicích. Pachatel byl schizofrenik, který si celé měsíce před činem chodil stěžovat na policii, že mu soused z reproduktorů pouští do bytu hlasy. Dokonce se to snažil dokázat nahrávkou těch hlasů, na které pochopitelně nic nebylo – ale on to tam slyšel. Když nakonec opravdu spáchal vraždu a policie prohledala jeho byt, nalezla tam nejen plán dalších sedmi vražd, ale také odborný psychologický posudek klinického psychologa, který vypovídá o tom, že posuzovaná osoba je způsobilá k držení zbrojního průkazu a odpovídá požadavkům k prodloužení platnosti zbrojního průkazu. Posudek byl datován patnáct dnů před vraždou. Jak je možné, že klinický psycholog na schizofrenikovi nic nepoznal ani tak krátkou dobu před spácháním činu? Nevím – ale troufám si odhadnout, že pachatel, ač vyšinutý, nebyl hloupý a psychologovi o hlasech prostě neřekl.

Zastánci povinných psychotestů je prezentují jako vědeckou a spolehlivou metodu, jak odhalit jedince, kteří by se zbraní byli nebezpeční – a přitom důrazně trvají na tom, aby o takovém vyšetření byl povinně zpraven ošetřující lékař a zanesl to do zdravotní dokumentace. Prý by se totiž mohlo stát, že když jeden psycholog nebezpečného jedince odhalí, ten půjde k jinému psychologovi a u toho projde.

Vnucuje se mi tu otázka: pokud je to spolehlivá vědecká metoda, neměla by u stejného člověka vždycky dávat stejný výsledek bez ohledu na to, kdo ji administruje? A pokud je zde možnost omylu, jak vlastně víme, že se mýlí ten psycholog, který posudek vydal, a ne ten, který ho odmítl?

Já sám nejsem psycholog, takže jsem se raději zeptal někoho, kdo jím je. PhDr. Jiří Brančík je primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno a rozhovor s ním na toto téma byl velmi zajímavý a poučný.