Třicetileté zkušenosti se soukromými nemocnicemi v Česku mi vesměs dávají zapravdu. Soukromý vlastníci většinou neinvestují do svých zařízení zdaleka tolik jako stát a kraje. Platy drtivé většiny personálu jsou dnes hluboce pod příjmy jejich kolegyň a kolegů z veřejných nemocnic. Soukromé nemocnice sice často platí primáře i výrazně více než sousední krajské, ale zbytek lékařů a sester je na tom dramaticky hůř a tak je zde vysoká fluktuace a často i nízká zkušenost a odbornost personálu.

Nezřídka jsou dnes tyto nemocnice plně závislé na pracovnících z ciziny, přičemž u těch z bývalých zemí SSSR je patrná jazyková bariéra, ale i odborná rozdílnost či spíše dokonce nižší úroveň vzdělání. To vše s sebou nese nižší kvalitu poskytované péče a přímé ohrožení pacientů.

V současnosti se v procesu privatizace nemocnici stala velmi aktivní investiční skupina Penta. Těžko říci, co ji pohání. Na Slovensku je na poli zdravotnictví významným hráčem , ale rozhodě tam není synonymem vysoké kvality a nositelkou modernity zdravotnictví. U nás působí spíš plíživě až neviditelně skupuje či pronajímá nemocnice v regionech. Ani zde s ní nejsou zkušenosti nijak oslnivé.