Není nadto se podívat na realitu střízlivým pohledem. Statistika ukazuje slušný hospodářský růst, růst platů, ale i růst inflace a nízkou nezaměstnanost. Podobná čísla vykazují takřka všechny okolní země, především Německo, jehož jsme ekonomickou součástí. Tedy dík za dobrá čísla patří především německým průmyslníkům a podnikatelům, trochu i jejich politikům a těm našim snad za to, že jim to příliš nekazili.

S růstem kvality života je to už problematičtější už z toho důvodu, že se nedá jednoduše měřit a porovnávat. Je to parametr velmi individuální. I v něm však jdou hledat některé obecnosti. Třeba kvalita bydlení. Pravda, nové domy vesměs zvenku vypadají lépe než komunistické paneláky, ale minimálně v Praze a okolí jsou namačkané jak sardinky v konzervě, a když porovnáte průměrnou vnitřní plochu jednotlivých bytů, člověk by zaplakal. Za 30 let od pádu komunismu nejenže se nezvýšila, ale nejspíš šla znatelně dolů. Tedy nejen domy, ale i jejich obyvatelé jsou většími sardinkami, než tomu bylo dříve. Zlaté komunistické králikárny pro užitkové lidi. Smutný obrázek poklesu kvality.

K tomuto faktu přistupují i explodující ceny bytů a nájmů. To je vlastně skutečná výše inflace. V Praze a okolí nějakých 15 - 20% meziročně. Porovnejte s průměrným růstem platů. Bydlení je zásadní potřeba stejně jako pomoc v nemoci. Je skutečně hezké, že premiér Babiš myslí na navýšení důchodů. Pokud by byl férový, měl by důchodcům říci, že si těch pás stovek navíc mnozí moc neužijí. Respektive jen do doby než onemocní. Nejsou doktoři a sestry. Když je potřebujete, stanete se nedobrovolně součástí rulety o svůj život. Bude v nemocnici vůbec nějaký alespoň trochu zkušený doktor? Bude vám vůbec rozumět česky? Nebo vás osloví ruštinou, respektive ukrajinštinou? Nechte se překvapit, třeba budete mít štěstí. Pokud ne, můžete poděkovat Babišovi z onoho světa.