Jednak, v ruské společnosti existuje latentní čečenská fobie, podobně jako kyrgyzská, azerská, estonská atd. Jednak se ví, že právě Čečenci nemají daleko k terorismu, radikálnímu islamismu a krevní mstě.

Z tohoto pohledu je tedy zatčení skupinky pravděpodobných kavkazských pachatelů v čele se Zaurem Dadajevem logické, navzdory všem nelogičnostem a okolnostem jejich zatčení.

Dadajev na den vraždy, 27. února, nemá ani alibi. Byl na dovolené před odchodem ze služeb čečenských bezpečnostních služeb. Jako zástupce velitele oddílu „Sever“ umí střílet. Jeho motiv ovšem zůstává nejasný.

Vyšetřovatelé si s tím ale těžkou hlavu nedělali, protože se Dadajev přiznal. Ruská média také začala rozvíjet téma cti a pomsty za zradu národních, tedy ruských zájmů, které se měl Němcov dopustit tím, že kritizoval ruskou intervenci v Ukrajině.

To se může hodit i jako memento ostatním kritikům, aby drželi raději jazyk za zuby. Zastrašování smrtí není novou politickou technologií, nové je to, že pokud Kreml vraždu neobjednal, pak uvažuje o jejím využití. Ne, že by efekt Chodorkovskij už vyprchal, ale působí úspěšně jen v businessu, opoziční politici jsou na něj imunní.