Svého stínového kardinála přitom sesadil sám prezident. Ruská media to považují za hlavní událost roku. Myslím, že trochu zbrkle; píše se přece počátek Máje! Beze sporu: událost je to zásadní, jen mám dojem, že hlavní letošní "Maisterstich" nás teprve čeká. Proč si to myslím?

Především Putin nikdy nedělá veřejně zásadní mocenská rozhodnutí. Surkov byl odvolán na vlastní žádost, i když současně Kreml pečlivě připomněl, že jí předcházel rozhovor s "Nejvyšším". Jeho sesazením nakonec utrpěl nejvíce předseda vlády Medveděv a z toho pozorovatelé usuzují, že jde o prohru liberálního křídla Dmitrije Anatoljeviče. To jistě má svou logiku, ale jen potud, že Surkov nebyl zástupcem premiéra, leč Putinovou pátou kolonou v radě ministrů, něco jako indikátor Putinovy důvěry k vládě. K liberálům má odvolaný vice-premiér asi tak daleko, jako Machiavelli k Harpagonovi.

Jako vysvětlení se nabízí ještě obvyklý souboj elit. Tohle vysvětlení nepokulhává, protože se už docela vznáší v oblacích spekulací. Jakýmpak je ideolog Surkov elitářem? Spíše to všechno vypadá na promyšlenou hru, či dějství velkého scénáře. Surkov dlouho dopředu předával své pravomoci svým podřízeným, jakoby připravoval svůj odchod; tak je docela dobře možné, že si ho opět zrežíroval sám. Navíc, nedávno vypustil v Londýně několik politických pokusných balonků, když naznačil zrod jisté formy pluralitního systému v Rusku. Pokusných proto, že kdyby šlo o jeho vlastní iniciativu, pokusil by se ji prosadit v Kremlu a nevytruboval by ji do světa.