Motto: „Nebojte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, Ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady“ (Mk 16,6).

Vážený pane prezidente,

ve společnosti, která je do určité míry frustrovaná a vyčerpaná dlouhou pandemií koronaviru, v situaci, kdy se v boji s ním odhalují naše povahy a charaktery, nás všechny šokovala zpráva o událostech sedm let starých. Vše nasvědčuje tomu, že byla z velké části odhalena pravda a my jsme tak konečně získali odpověď na otázku týkající se katastrofických výbuchů v muničních skladech ve zlínském kraji. Ptejme se tedy: jak překonávat tyto bolestné, ale i zraňující a často i strach vyvolávající události?

Posláním církve není nahrazovat kompetence státních a politických institucí. Naše úkoly vyrůstají z dokumentu II. Vatikánského Koncilu, ze známé konstituce „Radost a naděje”. A právě o naději bych chtěl nyní hovořit; a také o solidaritě s bolestí, úzkostmi a utrpením těch, jichž se vrbětické události dotkly. Tato konstituce není jednostranná. Není to naivní text, který si představuje, že život je jen samá radost. Naopak nám říká, že církev má být solidární s lidmi, kteří trpí, jsou opuštěni a sužováni otázkami, které nás přesahují.