Politika byla v řecké polis službou v obci, která by neměla být založena na lži a snaze o vlastní prospěch. Když jsem si jako dlouholetý pracovník plzeňské škodovky sám pral košile, i přes tu nejpřesvědčivější reklamu o vyprání nejnemožnějších skvrn jsem oblečení umazané od továrního šmíru a oleje stejně nikdy nevypral bez použití mýdla a kartáčku. Reklama na čisticí prostředek tedy nebyla služba, ale předhánění se firem, kdo se uchýlí k větší lži. Stejně tak to platí i v politice. Jestliže je jako součást politiky povoleno lhát, jestliže volební plakáty a billboardy nespadají pod žádné etické normy, o čemž jsme se přesvědčili před rokem, tak nemůžeme hovořit o službě občanům, ale o snaze o vlastní prospěch.

Nemůžeme říci, že církev vznikla jako úplně apolitické hnutí. Když při mši recitujeme Kyrie eleison (Pane, smiluj se), tak vlastně říkáme, že žádná světská moc není božská a nikdo nemá právo mě plně ovládat. Kristus se rovněž postavil totalitní moci zbožštěné vlády prostřednictvím otázky: čí je to peníz? (Mt 21, 22).