Asi teď více než kdy jindy lidé mluví o počasí, o katastrofách a záplavách a srovnávají stávající povodně s těmi před deseti lety. Bylo by asi pošetilé živit názory, že povodně jsou Božím trestem. Je však docela dobře možné, že alespoň zčásti jde o reakci přírody na to, jak s ní mnohdy nešetrně v globálním měřítku zacházíme.

Povodně před několika lety nám také připomenuly, že naši předkové prozřetelně nestavěli domy v záplavových územích, byť se o možnostech takových katastrof uchovávaly jen po generace ústně přenášené zprávy. Dnes si znovu s hořkostí připomínám ono „poručíme větru, dešti, kdy má pršet, kdy má vát…“.