Spolu s biskupem Pavlem Posádem, který rovněž doprovázel mládež na setkání v Riu, jsme byli ubytováni na pro mne sympatické ulici Avenida Presidente Getúlie de Vargas. Tento muž se jako generál brazilské armády na počátku 30. let zmocnil vlády. Je mu k velké cti, že Brazílie pod jeho vedením neuznala Mnichovskou dohodu, a že při invazi spojeneckých vojsk do Afriky vyslal do boje několik desítek tisíc vojáků. Zároveň to byl také reformátor a zastánce industrializace země. Jeho otisk v brazilské společnosti dokládá skutečnost, že byl v padesátých letech zvolen prezidentem v řádných a demokratických volbách.
Moje první cesta po ubytování v hotelu vedla do nádherného kostela z koloniálních dob, svatyně Panny Marie Candelária, v překladu „se svícny“, který v jemných náznacích navazuje umělecký dialog mezi dovezenou neoklasicistní a barokní architekturou s uměním nového světa. Poté jsme se spolu s biskupem Posádem vydali do přístavu, abychom viděli kopec Corcovado se slavnou sochou Krista. To ale nebylo možné, protože se nám Pán Ježíš schoval v mlhách.
Odpoledne jsme pak obešli velké památky v Riu, tedy bývalý císařský palác, parlament a hlavní třídy Brazílie z 19. století. Největší překvapení bylo, když jsem se na výstavě vyhlášené k výročí konce otroctví v jednom místním muzeu dočetl, že poslední císařovna při předání vlády republikánům napsala: „tak splním vůli papeže a Brazílie se stane kulturním a vzdělaným státem“.
Víra otců
Nejvýrazněji na mě zapůsobilo setkání s českými krajany z města Bataypora, což v překladu znamená „Baťova dobrá voda“. Město bylo založeno roku 1967 na základě projektu Jana Antonína Bati z padesátých let. Ještě před odjezdem do Brazílie jsem byl požádán, zda bych krajanům nepřivezl a neposvětil repliku Pražského Jezulátka, které se v Latinské Americe těší veliké úctě, a pro které staví v Bataypoře novou kapličku. Žádosti jsem s radostí vyhověl a při setkání s krajany žasl, jak silná dokáže být víra vycházející z dědictví otců. Farář z brazilských Lidic Sebastián Viera pak na společné bohoslužbě s českými krajany oslavil úctyhodných 50. let svého kněžství. Mile mě také potěšilo setkání s českým rodákem kardinálem Schönbornem, ale i s texaským biskupem Patrickem Zurekem, který má rovněž české kořeny. Když začaly hrát při vigilii první tóny Dvořákovy Novosvětské symfonie, nebyli jsme s biskupem Posádem jako Češi mezi několika stovkami biskupů osamoceni.
Později jsme také navštívili největší brazilské poutní místo Aparecidu a Corcovadu. Soška Panny Marie Aparecidy do jisté míry symbolizuje zápas Brazilců za svobodu. V médiích se nejčastěji zdůrazňovaly sociální otázky brazilské společnosti a papežova návštěva favel. V mnohém mi připomínaly romské osady, jak jsem je poznal v sedmdesátých letech při svém působení na Sokolovsku. Největším problémem tam není bída, nebo hladomor, ale spíše nízká míra vzdělanosti, vláda samozvaných vůdců a především drog.
Přestože už dávno nejsem žádný mládežník, setkání mládeže v Riu a vhled do místní společnosti na mě udělal dojem. Brazílie při setkání ukázala otevřenou náruč a velké srdce. Při takovém jednání člověk Brazilcům odpustí i jejich organizační nedostatky, a nakonec si řekne: Co já bych se tady čertil, když oni těmi se neustálými zmatky netrápí a naopak mají radost ze života.
Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Dominik Duka
