Spolu s biskupem Pavlem Posádem, který rovněž doprovázel mládež na setkání v Riu, jsme byli ubytováni na pro mne sympatické ulici Avenida Presidente Getúlie de Vargas. Tento muž se jako generál brazilské armády na počátku 30. let zmocnil vlády. Je mu k velké cti, že Brazílie pod jeho vedením neuznala Mnichovskou dohodu, a že při invazi spojeneckých vojsk do Afriky vyslal do boje několik desítek tisíc vojáků. Zároveň to byl také reformátor a zastánce industrializace země. Jeho otisk v brazilské společnosti dokládá skutečnost, že byl v padesátých letech zvolen prezidentem v řádných a demokratických volbách.

Moje první cesta po ubytování v hotelu vedla do nádherného kostela z koloniálních dob, svatyně Panny Marie Candelária, v překladu „se svícny“, který v jemných náznacích navazuje umělecký dialog mezi dovezenou neoklasicistní a barokní architekturou s uměním nového světa. Poté jsme se spolu s biskupem Posádem vydali do přístavu, abychom viděli kopec Corcovado se slavnou sochou Krista. To ale nebylo možné, protože se nám Pán Ježíš schoval v mlhách.

Odpoledne jsme pak obešli velké památky v Riu, tedy bývalý císařský palác, parlament a hlavní třídy Brazílie z 19. století. Největší překvapení bylo, když jsem se na výstavě vyhlášené k výročí konce otroctví v jednom místním muzeu dočetl, že poslední císařovna při předání vlády republikánům napsala: „tak splním vůli papeže a Brazílie se stane kulturním a vzdělaným státem“.