Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, prožil jsem nedávno několik dní na cestách a teprve na konci jsem si uvědomil, že jsem putoval od svatého Víta ke svatému Vítu. Zastavení na této cestě byla připomínkami umučených.
V naší svatovítské katedrále jsme společně prožili rekviem za oběti heydrichiády. Pozůstalí po těchto obětech, jejich děti, vnuci a pravnuci katedrálu zaplnili a někteří z nich přinesli i zvláštní dary na oltář – poslední dopis před popravou, vzkazy rodině a upomínky na své drahé. Byla to krásná bohoslužba, bolavá, ale plná smíření a pokoje.
Na druhý den jsme se pak vydali přímo do koncentračního tábora Mauthausen, kde jsme znovu vzpomínali na všechny umučené nacistickou mocí. Přes Krakov jsem pak putoval do Zahrádek, abych se zúčastnil mše za jednoho z mučedníků komunistické zvůle, za pátera Toufara. Nejenže byl kostel plný, ale stejný počet lidí stál venku v nevlídném počasí, aby si připomenul odkaz tohoto novodobého mučedníka. Svou pouť jsem zakončil opět v pražské svatovítské katedrále na ekumenické bohoslužbě za vlast.
Na té nedlouhé cestě jsem si uvědomil řadu souvislostí a spojitostí. Především ovšem to, že ve všech válkách a totalitních režimech se vždy našli stateční lidé, kteří dokázali položit svůj život za svobodu. Nikoliv za svobodu vlastní, ale za svobodu svého národa, nás všech. Věřím, že i dnes by se v případě ohrožení naší vlasti našli ušlechtilí lidé, ochotni bojovat až do krajnosti. Každá doba má své hrdiny.
Dnes proléváme svou krev spíše po bodnutí špendlíkem – při pomlouvačných kampaních, mediálních štvanicích, podpásových politických ranách protivníkovi. Hrdinstvím naší doby bude spíše věrnost ideálům, slušnost a víra v lepší budoucnost.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Zaznělo v pořadu Českého rozhlasu Glosa Dominika Duky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
