Tradiční boj mezi takzvanou levicí a pravicí vrcholí. Možná už vás leckdy napadla svatokrádežná myšlenka, že je to vlastně jedno – ať vládne levice, či pravice, stejně je ve svých snahách omezena možnostmi hospodářství, společnosti a vůbec globalizací.

Hovoříme-li o společenském spektru, můžeme levici a pravici rozlišit celkem zjednodušeně. Levice říká, že stát je víc než občan, společenství občanů slouží státu, který má moudře rozdělovat vybrané daně, pomáhat potřebným a vyrovnávat tak rozdíly mezi bohatšími a chudšími. Pravice tvrdí, že v popředí stojí občan, stát je jen jakýmsi služebníkem, koordinátorem a jeho funkce a vměšování se do záležitostí občanů by měly být co nejmenší.

Dalo-li by se co vytknout levici, je to skutečnost, že za cenu sociálních jistot, toho, že se o občany postará, je může zbavovat zodpovědnosti. Na sociální jistoty je třeba zvyšovat daně, nebo vyvlastnit bohaté. Dál vede jen cesta na dluh.