Během adventu si vždy vzpomenu na Erbenovu Kytici a jeho báseň Kolovrat. A jak čas posledního měsíce v roce letí, musíme spolu konstatovat: „Adventu již nakrátku.“ Kolovrátek se netočí v našich domácnostech, ale zdá se mi, že hodinové ručičky nabírají kosmickou rychlost.

Zřejmě to našim malým dětem nevadí, spíše naopak. Ježíškovi dopis už napsaly a teď se už nemohou dočkat, kolikrát to půjdou do Štědrého večera spát. Jistě byly hodné, především když si Ježíšek porovná zlobení nás dospělých.

Netýká se to pouze politiků a podnikatelů, jak si mnozí myslíme. Říkáme si, že života zralé žene spíše kolovrat z řetězu utržené byrokracie, která žádá možné a nemožné výkazy, a to zrovna do konce roku. Ježíškovi jsme nestačili ani napsat a už vůbec ne vysvětlit, jak to bylo s tím naším zlobením. Vždyť za to přece nemůžeme. To všechno ten druhý nebo ta druhá! Je to jako na prvních stránkách Bible. V zahradě Eden pod stromem poznání dobra a zla. To Adam, první člověk, říká: „Já ne, to ona.“