Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, 6.června zaznělo v katedrále sv. Víta Defiant Requiem s podtitulem Verdi v Terezíně. Je to totiž 70 let, kdy v Terezíně zaznělo Verdiho Requiem pod vedením Rafaela Schächtera. Nešlo tehdy o žádný galakoncert, ale zpěv zádušní mše, Verdiho Requiem. V Terezíně ji zpívali židovští vězni určení na cestu do Osvětimi.
Autor a dirigent Murry Sidlin vytvořil originální a hluboce souznějící kreaci. Verdiho Requiem zarámoval krátkými šoty ze vzpomínek přeživších interpretů. Přidal záběry z dobového filmu o Terezínu, ve kterém nacisté předvedli tento koncentrák dánskému Červenému kříži jako rekreační lázeňský pobyt. Byla to jedinečná Potěmkinova vesnice provedená v hnědém, nacistickém zabarvení.
Výpověď tohoto představení i umělecký zážitek nedokážu sdělit. Řekl jsem přítomným, že to byl koncert, bohoslužba, duchovní cvičení a obřad křesťansko-židovského smíření. Během sledování obrazů, naslouchání tónům a zpěvu jsem mohl prvně v životě tak intenzivně reflektovat vnitřní spojitost a jednotu hebrejské a křesťanské Bible.
Při výpovědi Rafaela Schächtera, prezentované hercem recitátorem, Kde zůstal Bůh následovala odpověď: „S námi. Ale kde zůstal člověk?“ To se neslo jako ozvěna prostorem katedrály.
Nezapomenu slova Normana Eisena, velvyslance USA: „Jsme bratři ve víře.“ Tak hovoří teologie o Terezínu, Osvětimi, Valdicích nebo Leopoldově. Při provedení Verdiho Requiem v Terezíně si tehdy vězni slíbili, že ho jednou zazpívají ve svobodné Praze. Trvalo to 70 let, ale tato předpověď dirigenta Rafaela Schächtera se naplnila.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz