Stalo se tak v Liberci, na Benešově náměstí, kde na prezidenta čekaly asi tři stovky lidí. Ten dotaz zněl: „Kdy dostaneme my Romové konečně slušné bydlení."
Povšimněte si, toho slova dostaneme. Ona byla rozhořčená, že jí stát automaticky neposkytl bydlení a ještě měl tu troufalost, že to neudělal okamžitě. Romové mají na bydlení přednostní nárok?

Zeman reagoval celkem rozumně a ač použil podobné výrazy jako kdysi Čunek, ten smysl byl úplně jiný: „Je třeba si ujasnit, co je myšleno pod pojmem slušné bydlení. Znamená to, že byt, který si zaplatím, tak ten byt nevybydlím. Neudělám si z parket ohníček na podlaze, nevytluču okna, neudělám z chodby odpadkový koš. Nárok na slušné bydlení znamená i povinnost slušně bydlet. Mně je srdečně jedno, jestli je někdo Rom nebo Nerom. Každému musíme měřit stejným metrem. A buď někdo umí bydlet a vyjít se spolubydlícími nebo to neumí. V takovém případě takový nárok sám ztratil."

Za tuto odpověď byl odměněn potleskem přítomných lidí. Proti tomu snad nelze nic namítat. Představte si ale tutéž situaci, kdyby platil návrh z dílny ministra pro lidská práva, Jiřího Dienstbiera o pozitivní diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání nebo k práci.

Pokud by toto bylo zakotveno přímo v zákoně, Romové by byli jak utržení z řetězu. Již nyní zneužívají systém sociálních dávek, který je definován obecně jako záchranný pás pro lidi v nouzi. A najednou by tu byl přímo proromský zákon. Možná by se směr výjezdu Romů obrátil a začali by se z Anglie a Kanady vracet zpět do Česka. Okamura by se konečně dočkal romského státu, i když si to původně představoval úplně jinak. Nakonec, česko-romskou vlajku už kdosi zplodil…

Při Dienstbierově činorodosti, když už máme tu vlajku, bychom se mohli přejmenovat na Romistán. Záhadou zůstává, proč vůbec vzniklo „Ministerstvo pro lidská práva“. Jediné vysvětlení, které se nabízí, je, že se jedná o trafiku pro jednoho jinak nepoužitelného eurohavlistu.