V roce 1945 se vláda usnesla, že si Sovětský svaz může těžit v Krušných horách uranu kolik chce, aniž by zřejmě věděla, co činí, a co těžba nerostných surovin v Sovětském svazu znamená ( kolonie, vězňové, lágry a doly ). Navíc v situaci, kdy se žadatel netajil spěchem a účelem plánované těžby a prohlásil, že „Američané prohlásili...že atomová puma se bude vyrábět jen u nich v Americe. Avšak totéž chtějí též vyráběti v SSSR...“ (citát z Aktové noticky z jednání se zástupci Sovětského svazu na podzim 1945). A aniž by stanovila cenu, za kterou je ochotna surovinu, která byla dle zákona ve vlastnictví lidu, Sovětskému svazu přenechat.

Netrvalo dlouho a hranice kolonie vedla městečkem Ostrov nad Ohří. Další hranice postupně obehnala uranové doly, Jáchymov a přibyly nakonec další a další komunistické lágry, a v centru samotného srdce temnoty i velitelství pro 10 459 sovětských odborníků s vojenskou hodností (na obou stranách česko-německé hranice), hlavní správou, nočními sanatorii, sovětským geologickým průzkumem a komplexem chemických laboratoří. Před prahem kolonie v Ostrově posléze všechno zastírala grandiózní budova Domu kultury. Střechu zdobilo sousoší sovětských hrdinů v čele s horníkem, doprovázeným na jedné straně kolchoznici s otýpkou a na druhé asi sovětským poradcem (se svitkem plánů). Autorem díla byl vězeň a možná se pomstil. Ale časy se mění. Na dnešních webových stránkách Domu kultury Ostrov je už palác Domu kultury Ostrov veden pod názvem České dědictví UNESCO. Dalším krokem kulturního uznání by byl už jen zápis do známého seznamu kulturního dědictví lidstva.