Němci o její osobě málo vědí, pravila Le Penová, protože nechápou, že nový velký konflikt nahradil dělící čáru mezi pravicí a levicí. Marine Le Penová se ovšem také může mýlit jako se mýlila v případě EU, kterou původně chtěla zrušit a nejnověji pouze zreformovat.

Nová kniha Sahry Wagenknechtové, nepohodlné levicové ikony německé postkomunistické Levicové strany (Die Linke) a nejnověji špičkové kandidátky Levicové strany v Severorýnsku-Westfálsku do podzimních spolkových voleb, nese poněkud matoucí název „Sebespravedliví. Můj antiprogram za solidaritu a soudržnost“. Je ale především a hlavně polemikou se soudobou lifestyle-levicí – jak autorka označuje nejen svoji Levicovou stranu (kde jí pravidelně hrozí vyloučení), ale i SPD a Zelené a jejich podíl na úspěchu pravicových populistů, národovců a krajní pravice, tedy patriotů, jak o nich mluví Berlusconi, Putin, Trump i Le Penová. Kniha se skládá ze dvou částí, analytické (195 s.) a programové (130 s.), analytická část obsahuje definice, vývojové úseky a relevantní „velká vyprávění“ (neoliberalismus a levý liberalismus) a programová část odpovídá na otázku, co znamená být vlevo v 21. století.

Kniha je čtivá, dosti akademická, ale nepřednáší, a autorka samozřejmě v duchu své levicové orientace hledá nutnou sociologii a nalézá „podprivilegované“ (nové slovo) vrstvy. Všímá si Žlutých vest v čele s šoférem náklaďáku a ošetřovatelkou a samoživitelkou z maloměsta, dolní poloviny obyvatelstva, která schází na demonstracích lifestyle-levice, nové akademické dolní vrstvy a „nové dělnické strany“ (na podle členů, ale voličů) –jak nazývá pravicově populistickou Alternativu pro Německo, a se zadostiučiněním cituje závěry studie Bertelsmannovy nadace o voličských prostředích (milieu), že v „prekérním milieu“ dosáhla pravicově populistická Alternativa pro Německo 28% hlasů a tedy více než ve všech ostatních milieu.