Rozumí se samo sebou, že politika je uměním možného a že vlády se řídí spíše pragmatickými pohnutkami, než těmi morálními. Nicméně je fakt, že donedávna si mohli být občané států Západu jisti, že jejich vlády alespoň veřejně sdílejí stejný kulturní koncept - ten založený na křesťanství. A že jeho normy pro dobré a špatné také používají, třeba při vytváření a interpretaci zákonů. Kromě toho tento koncept diktoval, že by zájmy občanů měly zákonodárce a úředníky alespoň částečně zajímat.

Nové náboženství a pokuta pro pekaře

Že se ovšem západní vlády už křesťanskými hodnotami dlouho neřídí ani na oko, a že je zájmy jejich vlastních občanů zajímají pramálo, to je věc, která je dnes nepříjemně zřejmá všem, kdo nejsou slepí nebo tupí. Většina západních politiků se dnes totiž hlásí k novému “náboženství” - radikálnímu sekularismu.

Není sporu o tom, že “náboženství světského” je vůči svému předchůdci, křesťanství, právě tak agresivní, jako byl marxistický sekularismus komunistických režimů. Konec konců, stáváme se už svědky nenápadné a prozatím nekrvavé perzekuce těch křesťanů na Západě, kteří se nové sekularistické víře nechtějí přizpůsobit.

Společnost, která udělí pokutu pekařství vlastněnému křesťanskou rodinou, jež odmítá upéct svatební dort na lesbickou “svatbu”, nebo státního úředníka uvězní za to, že odmítá “oddat” pár gayů, ve skutečnosti pokročila hodně daleko na cestě k totalitě sovětského typu - jen v jiném kabátě.

Že o nic nejde? Jenže převrácení křesťanských představ o sexuální morálce může vést a patrně povede nejen ke zničení rodiny jako takové, ale také k “normalizaci” těch nejzvrácenějších možných sexuálních praktik. A že naše politická reprezentace funguje v kontextu destrukce morálky jako skutečný “předvoj”, je poměrně zřejmé - ale až do objevení Podestových e-mailů jsme si neuvědomovali hloubku problému, ačkoli jsme ji znali.