Za mládí našich rodičů bývalo téměř profesní sebevraždou nevstoupit v mládí za studií do SSM (tedy Svazu socialistické mládeže), přípravky Komunistické strany Československa. Dát tak najevo, že jsem dostatečně konformní s pokrokovými idejemi, jež nás měly dovést ke světlým zítřkům.

Dnes se – bohužel – blížíme časům, kdy budou možná také (skoro) všichni v SSM. Nebo jej aspoň budou schvalovat. A nebudou-li, špatně se jim povede! Ovšem teď není řeč o nechvalně proslulé komunistické organizaci, nýbrž o jednom výročí, podobně smutném pro naši civilizaci. A vlastně pocházejícím z podobného zdroje.

Ve středu 1. 7. jsme si připomněli devět let od chvíle, kdy začaly v České republice první homosexuální páry uzavírat takzvaná registrovaná partnerství. Od nich už je jen krůček k takzvanému manželství osob stejného pohlaví, anglicky Same Sex Marriage, neboli SSM. V Americe, která jak víme, je vedle Bruselu momentálně naší novou Moskvou, se zrovna nyní „pokročilo“ přesně tímto směrem: federální Nejvyšší soud seznal, že právo na "sňatek" je homosexuálům vlastně ústavně zaručeno už sto padesát let.

Salámový Titanik

Pro homolobby je tento pozoruhodný právní veletoč pochopitelně důvodem k radosti. Ovšem to byly nepochybně i valčíky na Titaniku ještě pět pět minut poté, co narazil na ledovec. Jen ti všímavější se dívali a dívají, co se děje: Stojíme na palubě lodi, která se (zrovna teď pod duhovou vlajkou) zvolna potápí.

Je těžké představit si civilizaci, která v důsledku zřeknutí se svého Boha a zavržení víry a morálky začala vzkvétat a dosáhla velkolepých úspěchů