Mimo hlasitě proklamovaných (a protěžovaných) minorit žije v zemích českých mnoho menšin “odvěkých”, na které nikdo ohledy nebere - ba dokonce je leckdy utlouká do bezvědomí (a závislosti) prášky, protože se jejich “ne-moc” zrovna nehodí nikomu mocnému do krámu. Jednou z takových “tichých menšin” jsou lidé trpící migrénou. A je to pořádný zástup - někde mezi dvaceti až třiceti procenty žen…

Jejich mimořádně nepříjemná nemoc je pro oficiální medicínu - a často i pro ně samé - naprostou záhadou, ačkoli se to obecně nepřiznává. Mohou ale se svou nešťastnou situací vůbec něco dělat?

Léčit migrénu?

Je jasné, že migréna není žádná bolest hlavy ze starých vtipů, v nichž se obvykle vyskytovala slova “dnes ne, miláčku” - ačkoli skutečně trápí podstatně častěji ženy, než muže. Jde o záchvaty úporné, obvykle jednostranné, bolesti hlavy, doprovázené dalšími příznaky, které dokáží postiženou osobu spolehlivě uzemnit a zbavit chuti pracovat, studovat a vůbe jakkoli smysluplně žít na několik hodin až dní. Podle statistik jí v dnešní době trpí až milion Čechů - číslo natolik velké, že dokonce přimělo neurology vyhlásit “rok migrény”.

Celkem zajímavé, uvážíme-li, že lékaři v podstatě na nemoc neznají lék: zůstaneme-li u zdroje v dnešní době “nejjoficiálnějšího” (jenžv podstatě opakuje slova většiny lékařů, kteří se na dané téma vyjadřují v méně i více odborných publikacích), třeba taková wikipedie pokládá za “léčbu” jen potlačování příznaků a natvrdo přiznává, že nikdo z odborné veřejnosti neví doopravdy, o co jde:

“Přesné mechanismy migrény nejsou známy, má se však za to, že se jedná o neurovaskulární poruchu… V iniciální fázi léčby se doporučují jednoduchá analgetika, jako je například ibuprofen a paracetamol proti bolestem hlavy, a antiemetika proti nevolnosti; svou roli hraje i vyhýbání se spouštěcím faktorům.”