Jak by měl vypadat politik? Měl by mít jasné postoje a lidé by ty postoje měli znát. A podle těch politických postojů bychom my voliči měli vybírat. Volit politika, který má na veřejnou problematiku stejný názor jako my. Od toho název zastupitelská demokracie. Vybíráme si toho, kdo nás bude zastupovat, kdo za nás bude rozhodovat v důležitých věcech veřejné správy. Není to žádná soutěž krásy.

Ale jak to ve skutečnosti vypadá? V minulosti lidi politika přestala zajímat - utvrzovali je v tom naše mediální elity a politici samotní taky. Jedni se tvářili jakože politika je špinavá věc nehodná zájmu rozumného člověka a v lidech vybudovali až fyzický odpor. Ti se tak začali dokonce za svůj zájem o veřejné dění stydět. A druzí - tedy politici - této situace rychle využili. Nenápadně přestali s vlastními voliči o politice mluvit v touze je nenaštvat a začali se tvářit co nejvíce apoliticky. V politických stranách rostla poptávka po co nejvíce pozitivních, co nejvíce nenápadných a nikoho nedráždících politicích nového střihu. Hlavně nenaštvat voliče nějakým ostrým politickým postojem!

Jenže doba se změnila a lidé se probudili z letargie. Zjišťují, že si navolili politiky, kteří si dělají co chtějí, aniž by brali v úvahu názor voličů. No bodejť - dělali to tak vždy a nikomu to nevadilo. Tak pokračují ve svých volebních kampaních postavených na absenci politických postojů a názorů. Dopředu vystrkují lidi, o kterých si myslí, že voliče okouzlí svým povoláním nebo životním příběhem. Zakrývají tak fakt, že vlastně žádné ostré politické postoje nemají. Neumožňovalo by jim to totiž povolební kšeftaření každého s každým. Lepší je nemít postoj a pak se přizpůsobit podle situace.