Ta jediná výjimka se jmenovala Strana zelených. Myslel jsem si tehdy, že jde o partu, které nejde o osobní věci a ona ta Zubová vypadala na bilboardech docela dobře. Rozhádali se rychle a položili vládu, která měla šanci být užitečná.

Politické přesvědčení, u lidí mé generace a mého naturelu, je zakotveno do hluboké averze k řečem o sociální spravedlnosti, kterou přináší strana a stát. Když slyším politické vůdce hřímat o službě národu a lidu, běhá mi mráz po zádech. Stejně tak, když slyším, jak „vymeteme politické dinosaury“, „zatočíme s korupcí“, „vyřešíme romský problém“, „zavedeme přímou demokracii“… Docela mi stačí vědomí kontinuity na události z listopadu 1989. Vše ostatní je osobní volba a osobní odpovědnost.