Aby se prý občané evropských států chovali jako každý den, aby nepodléhali panice a nervozitě, nenechali se zlomit, protože to by přece bylo vítězstvím teroristů a to nechceme. Zdálo by se skoro, že máme útoky trpělivě snášet, a to že je oním chtěným hrdinstvím. (A skutečně i takové hlasy někdy médii problesknou.)

Tato variace na okřídlené druhoválečné britské KEEP CALM AND CARRY ON, zachovat klid a pokračovat v úsilí, by jistě za „normální situace“ byla strategií správnou a na místě.

Ale má to jeden háček. Nemáme v čem pokračovat. Ono CARRY ON není dnes čím naplnit. A zůstat v klidu nestačí. Zůstat v klidu má smysl pouze pokud s nebezpečím něco aktivně děláme, pokud se nepřátelství stavíme na odpor. Pak jsou taková hesla, jako v případě Velké Británie zuřivě se bránící německé agresi za druhé světové války (před vstupem SSSR do války dokonce nějakou dobu téměř zcela osamoceně), na místě. Taková strategie je správná, jen tehdy, když se bojuje. Pokud se bráníme.