Uprchlíci nechtějí čekat, a tak svoji nespokojenost s poskytovanou pomocí dávají najevo po svém. Docela však hloupým způsobem, protože diktátem v zemi poskytující jim ubytování je víc než scestné. Možná se měli postavit již dříve čelem k problémům ve své zemi. Peníze na jejich pomoc by se totiž hodily jako výpomoc i našim dětem, postiženým lidem včetně důchodců, co si něco platili na zdravotní pojištění. Letecký převoz rodiny s dětmi, kterým bylo u nás i lékařky hodně pomoženo, se nakonec nevyplatil. Stejně vzali kramle. Tuším, že uprchlíci i skuteční nešťastníci, přivolávají na svoji hlavu také odsudky a působí na vznik radikálního odporu.

Škoda. Vina ale není na naší straně. Zákony a předpisy totiž platí v mnoha zemích, ale někde je prostě ještě neznají a ani je neberou na vědomí. Také škoda, neboť nedohod tak bude přibývat. Kapsa s financemi není totiž bezedná...