Prezident tenhle podnik nenavštěvuje, ale řeči do éteru vysílá. Jeho věc i jeho nadšených voličů. Tristnější je ale realita, že on se za své řeči nemůže být popotahován a navíc se nemusí ani omlouvat. Opět jeho věc a jeho vizitka. Pak je tu ještě občan, který za prezidenta platí to, co nespáchal! Plátci daní tak přispívají na výroky prezidenta. Právní tahanice a zastoupení prezidenta jde ze státní kasy a on si své peníze zanechává ve šrajtofli. Poněkud divná matematika, co nějak přivolává vzpomínky na vladaře před rokem 1989. A ještě něco, férový chlap se umí omluvit a vůbec nic špatného se nestane. Ba naopak, získá body. Svého času spisovatel Karel Čapek přišel s citátem – „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí." Navíc si neuříznou ostudu, říkám zase já. Nejtrapnější figurou na Pražském hradě je ale pan Ovčáček. Ten by náhubek totiž často potřeboval.