Jsou to množiny různých pitomostí, v reálném i virtuálním životě, přesycené: e-maily, korespondencí na chytrých telefonech, masmediálními prostředky, Dále pak bestselery, čtečkami i naším personálním okolím, tedy nutnými civilizačními kontakty a neduživou televizní reklamou na 400 gradiánech našich předpokládaných směrů konání a plateb. Všechny tyto, informace si prý zaslouží pozornost typu High Priority. To vše nám ale deformuje nevědomí a rastruje mozek, který je plastický.

To mi nedávno potvrdil i Jiří Špaček v článku Osud mozku v online světě. Jsem proto znepokojený člověk, téměř jako současný představitel Jamese Bonda, herec Daniel Craig a mnozí jiní.     

To leckoho nutí k přemýšlení. Pro mě byl tímto zážehem k „přehodnocení všech věcí“, dialog Hrdiny nepotřebujeme, který vedl Přemysl Houda s italským profesorem Alessandro Portellim, s jedním z tvůrců orální historie.

Řada myšlenek profesora Alessandra Portelliho, jedné z nejvýznamnějších osobností italské historiografie, je pro české prostředí aktuální. Dle něho, například pojem „totalitní“ je nálepka, která ukazuje, že český výzkum minulého režimu se odehrává v ideologickém rámci. Navíc si myslí, že disidentské příběhy nejsou pravdivější než jiné. To říká do úvodu Přemysl Houda a klade naléhavé otázky jistého typu.

V Česku už několik let jedna z neziskových organizací – Člověk v tísni – pořádá kampaň „Proti ztrátě paměti“. Co si o tom myslíte?