Ozývám se z periferie republiky, tedy z ostravského sídliště s pěkným názvem Dubina. Básník by řekl, nálada je zde často pod psa. Ne, že by tito savci až tak fyzicky a názorově vadili, ale proto, že přinášejí už z dávné historie negativní konotace, třeba primitivní magii, možná jako pražská soudkyně Králová). Přesněji řečeno, je třeba, aby v Ostravě i jinde v republice (kromě bohaté Prahy) sublimovala (ve veřejném mínění) alespoň kapka optimismu – kterou mainstream a ČT promění v dravý proud veřejného zájmu občanů o dění v Česku. Někdo by asi řekl: v kopce hnoje. Škoda, že to nepopíše, aspoň z Pendolina na trase Praha – Ostrava, Bohumil Hrabal. Je toho více než na novelu o chmelu!

Co na prezidentské volby říkají běžní lidé, tedy nikoli čeští politici, prý laboratorní bíglové zahraničních zpravodajských služeb a našich oligarchů.

Zkusil jsem v posledních třech dnech, s malou nadějí, klást nenásilné otázky, co lidé soudí o prezidentské volbě v lednu 2018? Jak nemnoho to přineslo, ukazují následující řádky.

J. K. byl před časem specialista na obrábění na karuselu (svislý soustruh) ve Vítkovických železárnách, závod 4. Do důchodu odešel v roce 2004.

K prezidentským volbám nechodím. Chodím jen k volbám do Poslanecké sněmovny ČR. Jinak je to o ničem. Hovořili jsme spolu na třídě Dr. Martínka.