A můžeme-li toto říci o životě toho druhého, přítele, změní se nám smutek ve vzpomínky a ty potvrdí odvěkou pravdu Senecových slov, že mrtví žijí paměti živých.
Stáli jsme za třemi či čtyřmi plnými řadami v obřadní síni krematoria Motol. Díval jsem se kolem sebe, na koberec květin i kytic, které pokrývaly několik schodů před rakví.
Na projektorech s podkresem kalichu kaly bylo jméno Karel Kvapil. Jméno, které nepotřebovalo pro přítomné žádnou identitu, tituly, funkce, zásluhy … protože on pro přítomné byl a zůstal…
Věnec se stuhami Československého rozhlasu jsem nenašel a neviděl jsem tehdy i dnes známé tváře, před třiceti léty kurizující v 3. a 4. patře rozhlasových sekretariátů. Herce, hudebníky, zpěváky, spisovatele, básníky, režiséry… dokonce ani stranické aktivisty, kteří na schůzích iniciativně plnili funkci bojového předvoje dělnické třídy a zdůrazňovali nezapomenutelnost ideového významu vysílání.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
